122 C 4/2021-59 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 5. 2021 domáhal proti žalovanému zaplacení částky 81.442 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 14.658,28 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2020. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 69.000 Kč, který se zavázal splácet splátkami ve výši 5.553 Kč měsíčně. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke zesplatnění úvěru k datu 22. 11. 2020 a dosud nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny celkem ve výši 80.543,71 Kč. K této částce požaduje žalobce zaplatit smluvní pokutu podle bodu 6.1 smlouvy za prodlení se splátkou 499 Kč a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, a to v souvislosti s prodlením u dvou splátek. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu 14.658,28 Kč podle článku 6.5 smlouvy o úvěru a to ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou po zesplatnění, a to za období od 24. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby. Žalobce dále požaduje smluvní úrok z původní jistiny 65.967.11 Kč ve výši 89,28 % ročně od 24. 11. 2020 do zaplacení s tím, že výše úroku je limitována podle bodu 2 úvěrové smlouvy částkou 239.889 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladu o příjmech a prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. 2. Žalobce na podané žalobě trval, přičemž učinil její částečné zpětvzetí v rozsahu dle výroku IV. tohoto rozsudku. 3. Žalovaný v řízení nezaujal stanovisko a jednání proběhlo za použití § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena mezi žalobcem jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako dlužníkem dne 30. 1 2020 a žalobce na jejím základě poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 69.000 Kč na žalovaným označený účet. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 36-ti splátkami ve výši 5.553 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 89,28 % ročně po celou dobu splácení úvěru s tím, že žalobce je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 239.889,60 Kč. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit byla sjednána ve výši 199.908 Kč. Podle bodu 6.3, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde ke zesplatnění úvěru, kdy se stává okamžitě splatná celá jistina, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Ke dni zesplatnění se dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky stávají součástí nové jistiny. Podle bodu 6.1 smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její částky o délce 30 dnů, vznikne jim povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Podle bodu 6.2 smlouvy poskytovatel má vůči klientům právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny i úvěru za každý den prodlení s její úhradou a to ode dne následujícího po dni zesplatnění. 5. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na předmětný úvěr 6 splátek celkem 33.318 Kč. Listinou ze dne 22. 11. 2020 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech závazků z předmětné smlouvy. Předtím byly žalovanému adresovány 3 výzvy k zaplacení. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že z prvních šesti splátek splatných do zesplatnění započítal žalobce na úrok částku celkem 44.861,71 Kč. 6. V hodnocení klienta je uveden pravidelný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 20.500 Kč, jeho výdaje ve výši životního minima 3.410 K, žádné dítě v domácnosti, náklad na bydlení 1.300 Kč, rezerva 1.000 Kč a volné zdroje 14.790 Kč. V domácnosti žalovaného není uvedena další osoba. Tento uvedl vzdělání s maturitou, zaměstnání na dobu neurčitou a doložil svůj měsíční příjem ze zaměstnání. Žalovaný uvedl, že nemá žádné další závazky a tento nemá záznam v registru SOLUS. 7. Shora uvedená zjištění učinil soud ze smlouvy o úvěru, z hodnocení klienta, z oznámení o zesplatnění, z výzev k zaplacení, z výpisu transakcí, ze záznamu ze SOLUS, z dokladu o vyplacení úvěru, z karty klienta a ze splátkového kalendáře. 8. Podle § 86 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celková výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Po provedeném řízení dospěl soud k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. Žalobce uzavřel s žalovaným platnou smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením řádně a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž na základě žalobcem zjištěných skutečností nevznikají pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě došlo k prodlení žalovaného již se zaplacením druhé splátky a to před 24. 4. 2020, takže nelze použít novelizovanou úpravu podle zákona č. 186/2020 Sb. Na základě předmětné smlouvy o úvěru byl žalovanému žalobcem zaslán na jím označený účet dne úvěr ve výši 69.000 Kč. Předmětná smlouva byla uzavřena podle shora citovaného ustanovení § 2395 občanského zákoníku a žalovanému z této smlouvy plyne povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Pokud se týče povinnosti žalovaného zaplatit sjednaný úrok, tak smluvní ujednání účastníků o smluvní úrokové sazbě ve výši 89,28 % ročně soud shledal absolutně neplatným podle § 588 občanského zákoníku, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Taková výše smluvního úroku přesahuje více než desetinásobně úroky poskytované v České republice bankami u obdobných úvěrů domácnostem na spotřebu (se splatností od jednoho do pěti let), kdy podle systému České národní banky ARAD činila v měsíci uzavření předmětné smlouvy průměrná výše takových úroků 8,74 %. Podle dřívější judikatury (konkrétně rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 33 Cdo 236/2005 a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), která je stále použitelná, nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Podle závěru judikatury není možné tolerovat případy, kdy sjednaný úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Pokud dohodnutá výše úroku podstatně, téměř čtyřnásobně, přesahovala horní hranici úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, je odůvodněn závěr o zjevném rozporu takového smluvního ujednání s dobrými mravy. Z uvedených judikátů vyplývá, že za určitých okolností lze