17 C 40/2017-484 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2017 se žalobci domáhali zřízení práva nezbytné cesty, a to průchodu a průjezdu přes pozemky zapsané ve vlastnictví žalovaných, a to na LV [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] a pozemek zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], a to ve vztahu ke svým nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], když veškeré nemovitosti jsou zapsány u [stát. instituce], [stát. instituce]. Z návrhu se podává, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí], kdy stavba rodinného domu [adresa] je součástí pozemku p. č. st. [anonymizováno]. Žalovaní jsou pak vlastníky nemovitostí zapsaných pro obec a [katastrální uzemí] na [list vlastnictví] a žalovaná [celé jméno žalované] je výlučnou vlastnicí nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] a [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Ke svým nemovitostem žalobci (manželé žijící společně se svými nezletilými dětmi) využívají (coby jedinou možnou příjezdovou komunikaci) cestu vedoucí přes pozemky žalovaných, kdy se jedná o jediný přístup z veřejné komunikace. Nedopatřením v minulosti došlo k tomu, že věcné břemeno přes dané pozemky nebylo zapsáno v katastru nemovitostí, kdy toto pochybení přiznal i advokát, který tehdejší smluvní dokumentaci připravoval, a nyní je situace taková, že v katastru nemovitostí věcné břemeno, které by opravňovalo vlastníky nemovitostí (žalobce) využívat pro účely příjezdu ke svým nemovitostem pozemky žalovaných, zapsáno není, ačkoliv bylo ústně sjednáno. Žalobci (i jejich právní zástupce) písemně vyzývali žalované k mimosoudnímu vyřešení věci, kdy bylo navrhováno sjednání úplatného zřízení služebnosti stezky a cesty ve formě věcného práva, alternativně byl navrhován odkup nově vzniklých parcel dle geometrického plánu, který by vymezoval trasu komunikace. Všechny náklady spojené s tímto by šly k tíži žalobců. Žalovaní však nejsou ochotni uzavřít dohodu o zřízení služebnosti a nesouhlasí ani s odkupem pozemků. Nemovitosti žalobců nejsou tak dostatečně spojeny s veřejnou cestou a nelze je tedy řádně obhospodařovat či je plnohodnotně užívat. V případě navržené nezbytné cesty se nejedná o případ cesty za účelem pohodlnějšího spojení, ale jedná se o jediný možný přístup k nemovitostem. Žalobci jsou srozuměni s tím, že za nezbytnou cestu náleží žalovaným úplata určená soudem, kdy žalobci jsou přesvědčeni o tom, že povolením nezbytné cesty žalovaným žádná újma nevznikne, neboť se bude jednat de facto o narovnání mezi právním a faktickým stavem, neboť žalobci v minulosti danou cestu coby příjezdovou komunikaci využívali, pokud jim v tom nebylo ze strany žalovaných různými schválnostmi bráněno (např. osazením závory, naskládáním větví nebo zatlučením kolíků v trase cesty). Z těchto důvodů žalobcům nezbylo nic jiného, než se svých práv domáhat soudní cestou, přičemž je žádáno povolení nezbytné cesty ve formě věcné služebnosti, která bude vázána k nemovitostem, a to bez ohledu na jejich vlastníky. 2. Usnesením č. j. 17 C 40/2017-9 ze dne 10. 8. 2017 byli žalobci vyzváni, aby doplnili své podání o geometrický plán, ze kterého bude patrno, v jakém rozsahu navrhují právo průchodu a průjezdu formou věcné služebnosti přes pozemky. Dne 5. 10. 2017 byl soudu předložen geometrický plán [číslo] 2017 (obec a [katastrální uzemí]) a geometrický plán [číslo] 2017 (obec a [katastrální uzemí]). 3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když na straně žalovaných jsou jako účastníci [celé jméno žalovaného], který má trvalý pobyt v [země], a paní [celé jméno žalovaného] (nyní [jméno] [příjmení] [příjmení]), která má trvalý pobyt v [země] [celé jméno žalovaného] českou i [anonymizováno] státní příslušnost. Za situace, kdy se jedná o otázku služebnosti (věcné břemeno) průchodu a průjezdu přes pozemky, které se nacházejí na území České republiky, je v dané věci dána pravomoc soudu České republiky k rozhodování této věci, a to dle § 68 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. 4. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že cesta, jejíhož povolení ve formě služebnosti se žalobci domáhají, není jedinou přístupovou cestou k jejich nemovitostem. Rovněž není pravdivé tvrzení žalobců, že nejbližší spojení s veřejnou cestou je přes pozemky žalovaných. Uvádějí, že nejbližší veřejnou přístupovou cestou je obecní komunikace na pozemku p. [číslo] jehož vlastníkem je [územní celek], a tato veřejná cesta je na horizontu napojena na další pozemky ve vlastnictví obce. Tuto přístupovou cestu na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] využívají sami žalobci stejně tak, jak to činili jejich právní předchůdci, kdy přístup z obecní komunikace na pozemku [číslo] je možný pouze přes 1 pozemek v délce cca 100 m, a to přes pozemek [] [číslo] v k. ú. [obec]. Takový přístup vedoucí od [územní celek] žalovaní považují za nejpřirozenější, a to na rozdíl od navrhovaného přístupu. Veřejná komunikace na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je navíc cestou, která je historicky využívána jako spojnice mezi obcemi [obec] a [obec]. Ve směru na [obec] pak na ni navazuje cesta na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], který je rovněž ve vlastnictví [územní celek]. Dále žalovaní uvádějí, že věcné břemeno chůze a jízdy není na pozemcích žalovaných zřízeno nedopatřením; k žádnému pochybení dojít nemohlo, neboť věcné břemeno pro dřívějšího vlastníka pozemků žalobců pana [jméno] [jméno] bylo zcela záměrně a vědomě zřízeno jen pro jeho osobu. Také to bylo takto zapsáno do katastru nemovitostí. Žalovaní uvádějí, že i původní vlastník využíval jako přístup ke svým nemovitostem přístup z veřejné cesty na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a věcné břemeno bylo zřízeno jen pro něho, nikoliv však proto, aby byl zajištěn nezbytný přístup a příjezd k jeho domu, nýbrž proto, že to umožňovalo lepší, tj. pohodlnější obhospodařování jeho pozemků. Nepotřeboval cestu pro příjezd automobilu, protože ten žádný neměl. Věcné břemeno pro pana [jméno] [jméno] bylo zřízeno kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 3. 4. 1995, v níž manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] jasně a srozumitelně vyjádřili svou vůli zřídit věcné břemeno in personam. Není pravdou, že navrhovaná nezbytná cesta představuje minimální zásahy do práv žalovaných, neboť neustálými jízdami po jejich pozemcích automobilem by docházelo ke značnému znehodnocení samotné cesty, ale také přilehlých pozemků ve vlastnictví žalovaných. Těmito jízdami již došlo k vyjetí kolejí v pozemcích, které žalobci sami dle své úvahy a bez souhlasu žalovaných různými neodbornými způsoby zpevňují, na cestu tak v nejméně 1 případě žalobci navozili suť, resp. stavební odpad, čímž způsobili další znehodnocení pozemku, v důsledku čehož došlo při větším dešti k tomu, že navezený odpad byl odplaven na sousední pozemky žalovaných. Žalobci také odstraňují větve z ovocných stromů nacházejících se u cesty, aby nepřekážely průjezdu vozidla, čímž pochopitelně působí další škodu. Žalobci zasahují do pozemků žalovaných také v zimním období, kdy si pro potřeby jízdy automobilem bez vědomí, souhlasu či upozornění žalovaných upravují, odhrnují sníh a cestu rozšiřují. Proto se žalovaní brání častému průjezdu vozidel na svých pozemcích, a pokud došlo např. k osazení závory či zatlučení kolíků, nešlo o nějakou schválnost, ale o přiměřenou obranu práv žalovaných a snahu zabránit další devastaci svého majetku. Žalovaní poukazují na to, že ze strany žalobců jim nikdy nebyl předložen žádný návrh na kompenzaci škod na pozemku, ani návrh na placení úplaty za uvedené užívání pozemku. Dále žalovaní uvádějí, že pozemky, přes které je navrhována nezbytná cesta, užívá výlučně paní [celé jméno žalované], která je matkou ostatních žalovaných a která vlastní ideální jednu polovinu nemovitostí. Je jí téměř 90 let a počínání žalovaných a jejich přístup je pro ni velkou psychickou zátěží. 5. V průběhu řízení s ohledem na zjištěné a prokázané skutečnosti bylo u jednání dne 1.8.2018 v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí sděleno soudem, že požadovaná služebnost cesty (resp. věcné břemeno cesty) by již měla být vydržena, přičemž k vydržení je nutno přihlížet z úřední činnosti. Následovala změna žalobního petitu respektující tento názor soudu („ určení existence práva věcného břemene chůze a jízdy…“), která byla připuštěna usnesením č.j. 17 C 40/2017 – 202 ze dne 12.9.2018. 6. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] č. j. 17 C 40/2017-243 ze dne 26. 10. 2018 bylo návrhu na určení existence věcného břemene (služebnosti chůze a jízdy) na základě právního titulu vydržení přes služebné pozemky žalovaných (LV [číslo] pro k. ú. a [územní celek] a [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]) vyhověno, a to v mezích geometrických plánů [číslo] 2017 (pro k. ú. [obec]) a geometrického plánu [číslo] 2017 (pro k. ú. [obec])). 7. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 6/2019-318 ze dne 27. 5. 2019 by