14 C 37/2022-23 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 3 815 Kč s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému telekomunikační služby (internet) a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou za služby, vypověděla žalobkyně smlouvu. Dle čl. 2 smlouvy jí vzniklo právo na aktivační poplatek, na který byla žalovanému poskytnuta zálohová sleva dle článku 5.4 Všeobecných podmínek. Dle čl. 2 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty, jelikož žalovaný ve lhůtě 7 dnů od ukončení smlouvy nevrátil žalobkyni zařízení ani nevyrovnal závazky vůči žalobkyni. Smluvní pokutu žalobkyně uplatňuje pouze ve výši 2 000 Kč. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit (podle § 173 odst. 1 o. s. ř. je platební rozkaz nezbytné doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto zrušen podle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. 3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučil soudu žádné podání (ani se tedy nevyjádřil jak k textu podané žaloby, která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením, tak ani k tomuto usnesení soudu). Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. S ohledem na to, že vymáhaná částka představuje nikoli úhradu za elektronické komunikace, nýbrž cenu za instalaci – aktivační poplatek a smluvní pokutu, činí soud závěr o tom, že je v této věci založena jeho pravomoc a příslušnost. 6. Žalovaný má v tomto závazku postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemně uzavřené smlouvě a ve všeobecných obchodních podmínkách, na něž smlouva odkazuje, a vedle zákonné úpravy smluvního typu (srov. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích) dopadají na tento závazek také zákonná ustanovení § 1810 a násl. OZ upravující spotřebitelské smlouvy. 7. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20. 1. 2020 uzavřena smlouva o poskytování telekomunikačních služeb [číslo] jejíž nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky. Ve smlouvě se strany dohodly, že při ukončení smlouvy je žalovaný povinen bezodkladně vrátit žalobkyni veškerý majetek a strany jsou povinny vyrovnat veškeré závazky ve lhůtě 7 dnů. V případě porušení této povinnosti je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty 8 000 Kč. Pro případ prodlení se zaplacením služby nebo zařízení delšího než 30 dnů bylo v čl. 2 .8.2 písm. a) všeobecných podmínek dohodnuto právo žalobkyně odstoupit od smlouvy a při odstoupení z toho důvodu či neplacení vzniká podle č.l. 2 smlouvy právo žalobkyně na náhradu nákladů spojených s telekomunikačním zařízením, jeho aktivací a instalací (zejména aktivační poplatek), které bylo žalovanému poskytnuto za zvýhodněných podmínek. Ve smlouvě i ceníku žalobkyně byl sjednán aktivační poplatek 1 500 Kč bez DPH, jenž byl žalovanému poskytnut za zvýhodněnou cenu 1 Kč. Dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému také zapůjčeno zařízení označené jako„ [anonymizováno]“. Žalovaný neuhradil fakturu za internet ze dne 1. 10. 2021 za období od října do prosince 2021 na částku 1 045 Kč vč. DPH. Žalobkyně tak dopisem ze dne 18. 11. 2021 od smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb pro prodlení žalovaného s úhradou faktur ve výši 1 045 Kč odstoupila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktivačního poplatku ve výši 1 500 Kč bez DPH, tj. 1 815 Kč vč. DPH se splatností 2. 12. 2021 a dále smluvní sankce ve výši 8 000 Kč se splatností do 3. 1. 2022. 8. Žaloba na zaplacení částky 1 815 Kč byla shledána důvodnou, když žalobkyně prokázala existenci nároku na doplatek aktivačního poplatku za jí poskytnuté služby v žalované výši a žalovaný neprokázal jeho řádnou úhradu. Konstrukci čl. 2 smlouvy, podle kterého má žalovaný při odstoupení žalobkyně z důvodu hrubého porušení smluvních podmínek či neplacení zaplatit plnou výši aktivačního poplatku, hodnotí soud jako platnou. Výrokem I. tohoto rozsudku soud tedy uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobkyni peněžní plnění ve výši 1 815 Kč, a to spolu s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 3. 12. 2021 s ohledem na to, že aktivační poplatek byl žalovanému vyúčtován fakturou se splatností ke dni 2. 12. 2021. 9. Jde-li o smluvní pokutu, ta byla v článku 2.2 smlouvy sjednána dokonce na 8 000 Kč, ač žalobkyně požaduje pouze částku 2 000 Kč. Žalovaný přitom platil za služby částku 288 Kč bez DPH měsíčně, frekvenci placení měl sjednánu čtvrtletní, a cena zařízení, jež nebylo vráceno a za jehož nevrácení je pokuta požadována, se pohybuje, jak je soudu z úřední činnosti známo, v rozsahu do 500 Kč. Sjednaná smluvní pokuta 8 000 Kč tak několikanásobně převyšuje hodnotu nesplněné povinnosti. V závazku se spotřebitelem však takovéto nepřiměřené ujednání navyšující několikanásobně dlužné peněžní plnění spotřebitele není možné. Jde o ujednání zakládající příkrou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a jeho začlenění do smlouvy je proti dobrým mravům. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě je s ohledem na ustanovení § 1815 občanského zákoníku zdánlivým ujednáním, ke kterému nelze přihlížet, nehraje roli ani moderace smluvní pokuty provedená žalobkyní. Soud proto výrokem II. rozhodl o zamítnutí žaloby co do částky 2 000 Kč s příslušenstvím. 10. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Míra neúspěchu žalobkyně převažuje nad úspěchem a za této situace je to žalovaný, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.