18 C 203/2022-47 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobce se domáhal, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu ze dne 30. 8. 2022 je„ neplatná“, neboť žalobce nesouhlasil s uplatněným důvodem výpovědi – dluhem na nájemném, neboť podle žalobce byl dluh kompenzován jím vynaloženými náklady na údržbu bytu. V průběhu řízení žalobce uplatnil další samostatný nárok, a to na určení, že rovněž výpověď z nájmu bytu ze dne 13. 1. 2023 je ze stejných důvodů„ neplatná“. Obě výpovědi byly žalobci dány v souvislosti s nájmem bytu v domě [adresa], [obec], [obec]. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a uvedla řadu argumentů, pro které by žaloba měla být zamítnuta, když zejména nesouhlasila s tím, že by v dlužné částce měla mít povinnost zohledňovat žalobcem tvrzené opravy. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. 4. Ze smlouvy o nájmu nemovitostí bylo zjištěno, že 22. 11. 2018 uzavřela žalovaná a žalobce smlouvu o nájmu bytu v 3. NP v domě [adresa], [obec], [obec] (dále také jen„ byt“). Nájem byl sjednán za účelem bydlení s tím, že byt budou užívat také [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce]. 5. Z dodatku k nájemní smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná a žalobce uzavřeli 11. 2. 2020 dodatek, kterým se mění výše sjednaného nájemného na 10 000 Kč. V dodatku je jako smluvní strana předtištěna také Mgr. [příjmení], ale dodatek není z její strany podepsán. 6. Z výpovědi ze dne 30. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná a Mgr. [příjmení] dávají žalobci jako nájemci výpověď z důvodu nezaplacení nájemného včetně poučení o právu podat námitky. 7. Z provedených lustrací soud zjistil, že manželkou žalobce je již od roku 1988 paní [jméno] [příjmení]. 8. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví žalované (2/3) a paní [příjmení] (1/3). 9. Z dopisu žalobce soud zjistil, že žalobce dopisem ze dne 20. 11. 2022 vyrozuměl žalovanou o podání žaloby. 10. Z výpovědi ze dne 5. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaná a Mgr. [příjmení] dávají žalobci jako nájemci další výpověď z důvodu nezaplacení nájemného včetně poučení o právu podat námitky. V této výpovědi je blíže specifikován dluh na nájemném. 11. Zjištěný skutkový stav lze pro účely shora uvedeného rozhodnutí shrnout následovně. 12. Již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce bydlel v bytě se svojí manželkou [jméno], neboť v žalobě popisuje, že si měli dělit platby za nájem za účelem jejich rozložení mezi oběma manžely. Rovněž z nájemní smlouvy plyne, že manželka žalobce [jméno] v bytě bude bydlet již od uzavření nájemní smlouvy (čl. II.2.). Skutečnost, že žalobce v bytě od začátku bydlel se svou manželkou, při jednání potvrdila i žalovaná, která rovněž uvedla, že žalobce s rodinou v bytě stále bydlí. Z výpisů z CEO pak vyplývá, že žalobce je ženatý a že jeho manželkou je [jméno] [příjmení] již od roku 1988. 13. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. 14. Podle § 745 odst. 1 o. z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě jiného obdobného závazkového práva. 15. Podle § 2271 o. z. společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Ustanovení o společnosti se použijí přiměřeně. 16. Žalobce se nachází v úpadku a insolvenční řízení bylo zahájeno dříve než toto řízení, nicméně s ohledem na povahu předmětu řízení se režim § 140c insolvenčního zákona neuplatní. 17. Skutečnost, že nájemní smlouvu podepsal žalobce a že pouze žalobce byl uveden v záhlaví smlouvy, nic nemění na tom, že podle § 745 o. z. vzniklo uzavřením nájemní smlouvy (její účinností) žalobci a jeho manželce společné nájemní právo, protože byly splněny předpoklady aplikace § 745 o. z. – v předmětném bytě bylo a stále je umístěno obydlí manželů a žalobci vzniklo k bytu nájemní právo. Nájemní smlouvu podepsala pouze žalovaná jako většinový spoluvlastník, nicméně s ohledem na následné kroky obou spoluvlastníků (obě výpovědi jsou podepsány oběma spoluvlastníky), nemá soud důvod pochybovat o tom, že oba spoluvlastníci postupovali ve vzájemné součinnosti, jak ostatně uvedla žalovaná při jednání, a že tedy smlouva byla uzavřena platně, přičemž sama žalovaná má navíc podíl na nemovitosti o velikosti 2/3. Žalobce a jeho manželka proto byli společnými nájemci daného bytu. V dané souvislosti pak nebylo v řízení tvrzeno nic ohledně případného zániku či modifikace tohoto zákonného režimu. 18. Manželé jako společní nájemci bytu mají v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu postavení nerozlučných společníků. Podal-li žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu jen jeden ze společných nájemců bytu, druhý manžel musí v řízení vystupovat na straně žalované. I podle o. z. je právo společného nájmu bytu manžely zvláštním případem společného nájmu bytu (§ 2270, 2271, 745, 746 o. z.) a manželé mají postavení nerozlučných společníků v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu podle § 2290 o. z. Projevem postavení nerozlučných společníků je pak v oblasti procesního práva i to, že musí být účastníky řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Při úvaze, zda se musí oba manželé jako společní nájemci bytu účastnit řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, je třeba přihlédnout k povaze tohoto společného nájmu, důsledkům, které z vyslovení (ne) oprávněnosti výpovědi vyplývají pro jejich právní vztahy. Závěr o (ne) oprávněnosti výpovědi musí pro oba manžele – společné nájemce – vyznít stejně a musí být také zajištěno, aby vůči oběma byla tato otázka vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.). Vznikl-li tedy manželům společný nájem, musí být dána a doručena výpověď z nájmu oběma manželům a oba manželé musí být také účastníky řízení o přezkum její oprávněnosti, ať již na straně žalující či žalované. Neúčastní-li se všichni nerozluční společníci (manželé – společní nájemci bytu) řízení (o přezkum oprávněnosti výpovědi), nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016). Tyto závěry jsou plně aplikovatelné i pro tuto věc. 19. Žalobu podal pouze žalobce, jeho manželka účastníkem řízení nebyla na straně žalobce ani na straně žalované. Soud proto vzhledem k nedostatku věcné legitimace žalobu zamítl a pro nadbytečnost neposuzoval naplněnost uplatněného výpovědního důvodu v obou výpovědích ani další okolnosti, které by jinak byly relevantní pro věcný přezkum napadených výpovědí. 20. Dále lze poukázat i na to, že žalobce směřoval žalobu pouze proti žalované, přestože šlo o nájem bytu ve spoluvlastnictví a obě výpovědi z nájmu byly žalobci dány společně ze strany obou spoluvlastníků; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3964/2015:„ předmětem řízení je určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu; v takovém řízení má pasivní legitimaci vždy pronajímatel, popř. pronajímatelé, jestliže jako spoluvlastníci domu dali nájemci výpověď z nájmu bytu. Jsou-li pronajímatelem spoluvlastníci domu, vystupují na straně žalované vždy společně.“. 21. V dané souvislosti soud dodává, že nedostatek věcné legitimace nelze odstranit tím, že soud poskytne žalobci poučení o tom, kdo je účastníkem hmotněprávního poměru, o kterém se v řízení jedná; rozšiřování poučovací povinnosti soudu nad rámec poučení o procesních právech a povinnostech není přípustné (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03). Procesní odpovědnost za to, že se vymezení účastníků řízení kryje s jejich věcnou legitimací, nese výlučně žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3411/2016). 22. Přestože žalobce navrhl, aby soud rozhodl o„ neplatnosti“ obou výpovědí, je z obsahu jeho podání zřejmé, že jde o žalobu podle § 2290 o. z., kterou se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědí, a to z hlediska naplnění uplatněného výpovědního důvodu (dluhu na nájemném). V řízení podle § 2290 o. z. totiž soud rozhoduje o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tedy zejména, zda uplatněný výpovědní důvod byl naplněn; neoprávněná je však i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016). V daném případě je proto třeba formulovat výrok rozhodnutí o věci samé tak, aby vystihoval, že v řízení je rozhodováno právě o (ne) oprávněnosti, a nikoli toliko o (případné) neplatnosti; to podle judikatury Nejvyššího soudu platí bez zřetele k tomu, že žaloba byla zamítnuta, a nic na tom nemění ani nesprávné znění žalobního návrhu, neboť petitem žaloby není soud vázán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1502/2021). Těmto závěrům proto odpovídá znění obou výroků, kterými byla žaloba (podle svého obsahu na