6 C 4/2020-66 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč s příslušenstvím, částku 2 955 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 240 Kč z dluhu na smlouvě o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 15 305 Kč spolu s příslušenstvím do [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto mu vznikla jednak povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, kdy žalobkyně požadovala v návrhu na smluvní pokutě částku 6 240 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 12 500 Kč za dobu od [datum] do [datum]). Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně tak v žalobním návrhu požadovala uhradit částku 12 500 Kč, částku 2 955 Kč (kapitalizovaný úrok ve výši 2 805 Kč a náklady na upomínání ve výši 150 Kč), smluvní pokutu ve výši 6 240 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 455,62 Kč (tj. za dobu od [datum] do [datum]) a zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně následně na výzvu soudu k prokázání, že posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného, reagovala tak, že vzala žalobu co od částky 2 955 Kč na kapitalizovaném úroku a nákladech upomínání a částky 6 240 Kč na smluvní pokutě, kdy následně bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Z výpisu z běžného účtu [právnická osoba] vyplývá, že žalovaný zaslal z účtu [bankovní účet] částku 1 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že smluvní strany uzavřely ujednání, ve kterém se právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit a zaplatit veškeré úroky přirostlé k úvěru a další platby, tedy celkem vrátit částku 15 305 Kč. Základní doba činí 30 dnů od poskytnutí úvěru. Ve smlouvě byla ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení se zaplacením jakékoli částky ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení a povinnost zaplatit 50 Kč za každou písemnou upomínku. Součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky, které blíže upravují průběh registrace u [právnická osoba] a dále práva a povinnosti smluvních stran. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] zaslána částka 9 000 Kč a dne [datum] částka 3 500 Kč. Z výpisu z úvěru žalovaného vyplývá, že mu byla poskytnuta částka 12 500 Kč. Z upomínky ze dne [datum], opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] a předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] vyplývá, že byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o přijetí platby za postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, kdy oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího archu ze dne [datum], bylo žalovanému postoupení pohledávky oznámeno a byl vyzván k jejímu uhrazení do 10 dnů od obdržení dopisu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. 12. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva úvěru, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy následně byla žalovanému poskytnuta částka 12 500 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku do 30 dnů od jejího poskytnutí vrátit a zaplatit poplatek ve výši 2 805 Kč. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným následně postoupila na žalobkyni. 13. Mezi smluvními stranami tak byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky do určité doby vrátit a zaplatit úroky. Splatnost úvěru byla sjednána na dobu 30 dnů od jeho poskytnutí, přičemž úvěr byl poskytnut [datum] úvěr tak měl být uhrazen do [datum], a nikoli do [datum] jak tvrdila žalobkyně. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] poskytla úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo.