7 C 134/2012-375 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 16.500 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Učinil tak s odůvodněním, že dne [datum] (pozn. soudu - správně [datum]) uzavřel žalovaný jako člen se žalobcem jako provozovatelem fitness centra Smlouvu o členství, identifikační/členské [číslo] na dobu od [datum] do [datum], s následným prodloužením do [datum] Smlouva zní na tzv. Aktivní členství s využitím tělovýchovného zařízení na adrese [adresa] (komplex [ulice] [část obce]). Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky členství (dále jen„ VPČ“), které jsou otištěny na zadní straně smlouvy a které jsou žalovaným podepsány stejně jako smlouva sama. Dle čl. I. odst. 4 VPČ se Aktivní členství, jež bývá uzavřeno na dobu 12 měsíců, uplynutím posledního dne doby, na niž bylo sjednáno, automaticky prodlužuje o dalších 12 měsíců, k čemuž došlo i v tomto případě. Dle části 2. VPČ ve spojení se zněním smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci jednorázové zápisné a dále pravidelné členské poplatky ve výši 1.800 Kč (pozn. soudu - správně 1.500 Kč) měsíčně se splatností vždy k 15. dni v měsíci na následující měsíc. Žalovaný členské poplatky hradil od prosince 2008 do listopadu 2009, tedy uhradil ještě poplatek za měsíc prosinec 2009 jako poplatek za první měsíc po automatickém prodloužení smlouvy o členství. V dalším průběhu trvání členství platby členských poplatků bez udání důvodu zastavil. Žalovaný neuhradil celkem 11 měsíčních poplatků za období od ledna 2010 do listopadu 2010 v celkové výši 16.500 Kč. Žalovaný tuto částku žalobci doposud dluží, přestože byl k plnění svých peněžitých závazků žalobcem několikrát vyzván e-mailem a telefonicky a písemně dne [datum] (tuto výzvu si žalovaný nepřevzal). Žalovanému byla zaslána advokátní výzva k plnění peněžitého závazku ze dne [datum], kterou žalovaný již převzal. Žalobce po žalovaném požaduje i zákonný úrok z prodlení z členských poplatků za období od ledna 2010 do července 2010 dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., a za období srpen 2010 až listopad 2010 dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. 2. Žalovaný v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu doručeném soudu dne [datum] navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že nárok žalobce je neoprávněný. Žalovaný dne [datum] uzavřel se žalobcem smlouvu o členství na dobu od [datum] do [datum]. Žalovaný však dne [datum] zaslal žalobci elektronicky oznámení, že ukončuje své členství na základě této smlouvy. Členství žalovaného tak zaniklo k [datum]. Od tohoto dne žalovaný zařízení žalobce nenavštěvoval a jeho služeb nevyužíval. Členské příspěvky za žalovaného hradila jeho matka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Proto došlo k tomu, že byla omylem uhrazena i splátka za prosinec 2009. Žalovaný tím v žádném případě nevyjadřoval svou vůli nadále ve smluvním vztahu se žalobcem pokračovat. 3. Žalobce ve vyjádření ze dne [datum] k odporu žalovaného uvedl, že žalobci nebylo nikdy žalovaným tvrzené elektronické oznámení o ukončení jeho členství ze dne [datum] doručeno. Veškerá komunikace žalobce a žalovaného byla vždy (i v případě jiných členů) zaznamenávána pracovníky žalobce v tzv. [anonymizováno]. Žalovaný se o takovém ukončení smlouvy nikdy dříve nezmiňoval. 4. Rozsudkem ze dne 23.10.2012, č.j. 7 C 134/2012-52 soud žalobě zcela vyhověl. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž kromě toho, že žalobci řádně e-mailovým podáním oznámil ukončení svého členství, které se mu bohužel vymazalo, poukázal na to, že soud nevzal v úvahu, že smlouva o členství je podle ust. § 51a a § 52 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, nezabýval se otázkou přiměřenosti smluvních podmínek smlouvy o členství a o jejich souladu se zákonem. Žalobce se ujednáním o automatické prolongaci ve Všeobecných podmínkách členství, uvedených na rubu smlouvy, o kterém navíc žalovaného neinformoval, odchýlil od občanského zákoníku v jeho neprospěch jako spotřebitele a tím zhoršil jeho smluvní postavení, což je v rozporu s ust. § 55 občanského zákoníku a takové ujednání je tak dle ust. § 56 občanského zákoníku neplatné. Automatické prodloužení smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou, bez jakéhokoliv vyjádření žalovaného jako spotřebitele k tomu, zda chce trvání smlouvy prodloužit, znamená k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dále zdůraznil, že Smlouvou o členství ze dne [datum] došlo k novaci smluvního vztahu založeného mezi účastníky Smlouvou o členství ze dne [datum], který tím byl prodloužen na dobu určitou do [datum]. Všeobecné podmínky členství ve Smlouvě o členství ze dne [datum] neobsahovaly smluvní ujednání o automatickém prodlužování trvání smlouvy v případě, že se žalovaný nevyjádří jinak. Jelikož měl žalovaný zájem na prodloužení této smlouvy, tak podepsal se žalobcem dne [datum] novaci smluvního vztahu s prodloužením členství na dobu určitou od [datum] do [datum]. Tato novace smlouvy má stejný formulářový formát a vypadá opticky stejně jako Smlouva o členství ze dne [datum]. Všeobecné podmínky členství byly sepsány žalobcem předem a žalovaný na jejich obsah včetně ustanovení o automatickém prodlužování trvání smlouvy nemohl mít vliv. Platba ze dne [datum] byla uhrazena omylem, neboť žalovaný v domněnce, že úhrada splátky poplatku za členství je splatná v měsíci, za který se splátka hradí, nezrušil včas trvalý příkaz prováděných plateb. Dále žalobce poukázal na to, že Smlouva o členství ze dne [datum] je neplatná pro rozpor s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku i z důvodu, že smlouvu není spotřebitel oprávněn z žádného důvodu vypovědět, a to ani v mimořádných případech jako je např. vážná nemoc, těhotenství nebo operace. V těchto případech má spotřebitel pouze možnost členství převést na jinou osobu, a to pouze s písemným souhlasem žalobce. Dle žalovaného je pro rozpor s ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku neplatné i smluvní ujednání v čl. 3 VPČ, neboť není jisté, co je obsahem smlouvy (ve smlouvě nejsou specifikována konkrétní práva spotřebitele spojená s typem členství [příjmení]), a v čl. 8 VPČ, který upravuje provozní dobu klubu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7.1.2015, č.j. 16 Co 6/2013-88, které nabylo právní moci dne 30.1.2015, byl rozsudek soudu 1. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud tak učinil se závěrem, že rozhodnutí soudu 1. stupně je stiženo vadami, které je činí nepřezkoumatelným. 5. V dalších fázích řízení se účastníci v obsáhlých písemných podáních vyjadřovali zejména k tomu, zda se v případě Smlouvy o členství ze dne [datum] jedná o novaci Smlouvy o členství ze dne [datum] či o smlouvu zakládající nový závazkový vztah mezi účastníky, k okolnostem uzavření obou smluv a k platnosti/neplatnosti obou smluv. Žalovaný nadto„ ustoupil“ od tvrzení, že členství dle Smlouvy o členství ze dne [datum] ukončil e-mailovým oznámením zaslaným žalobci s odůvodněním, že toto tvrzení„ nebylo platné“. 6. Rozsudkem ze dne 4.8.2015, č.j. 7 C 134/2012-202 soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl. Učinil tak s odůvodněním, že ujednání o automatické prolongaci ve Smlouvě o členství ze dne [datum] je ujednáním neplatným podle ust. § 55 odst. 2 občanského zákoníku. Jedná se o ujednání, které upravuje práva a povinnosti stran jinak, než zákonná úprava, podle níž by smluvní vztah sjednaný na jeden rok zanikl uplynutím doby. Nelze rozumně očekávat, že by spotřebitel s ujednáním o prolongaci souhlasil, při vědomí povinnosti, které jsou s ním spojeny, kdyby měl možnost o něm vyjednávat individuálně. K odvolání žalobce proti tomuto rozsudku o věci opětovně rozhodoval Krajský soud v Brně. Usnesením ze dne 17.5.2017, č.j. 16 Co 327/2015-224, které nabylo právní moci dne [datum], odvolací soud rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak s odůvodněním, že rozhodnutí soudu 1. stupně je opětovně stiženo vadami, které je činí nepřezkoumatelným. 7. Rozsudkem ze dne 20.7.2017, č.j. 7 C 134/2012-275 soud žalobu žalobce v celém rozsahu zamítl. Setrval přitom na svém závěru ze svého předcházejícího rozsudku, že ujednání o automatickém prodloužení smlouvy ve Smlouvě o členství ze dne [datum] je neplatným ujednáním dle ust. § 55 odst. 2 občanského zákoníku. Tato smlouva byla novou smlouvou. Nebylo prokázáno, že by žalovaný byl poučen o nových podmínkách smlouvy včetně automatické prolongace. Ve smlouvě není stanovena možnost ukončení v případech, kdy nezávisle na vůli spotřebitele nelze sjednané služby využívat. Automatické prodloužení tak představuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Nelze rozumně očekávat, že by spotřebitel s ujednáním o prolongaci souhlasil při vědomí povinností, které jsou s tím spojeny. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Usnesením ze dne 19.3.2019, č.j. 16 Co 270/2017-290, které nabylo prá