4 C 138/2021-63 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, částku 5 500 Kč (tj. nesplacený úrok ve výši 5 450 Kč a náklady upomínání ve výši 50 Kč) a smluvní pokutu ve výši 9 550 Kč z dluhu na smlouvě o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 23. 7. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 24. 6. 2019. Na základě smlouvy [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 30 450 Kč spolu s příslušenstvím do 24. 7. 2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný zažádal o půjčku, vyplnil požadované registrační údaje a provedl tzv. verifikační platbu. Následně byla žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně v žalobě požadovala uhradit částku 25 000 Kč, 5 500 Kč za kapitalizovaný úrok a náklady upomínání, smluvní pokutu ve výši 9 550 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 616,44 Kč (tj. 10,00 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 7. 2019 do 10. 8. 2020) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 25 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. Na výzvu soudu k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dne 15. 7. 2021 reagovala tak, že vzala žalobu co do částky 15 500 Kč (tj. částky 5 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 550 Kč) zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ustanovení § 1959 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 7. 2018 a výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že [právnická osoba] uzavřelo s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a uhrazením verifikační platby dne 2. 1. 2017 ujednání, ve kterém mění a doplňují podmínky smlouvy o úvěru [číslo] tak, že celková jistina úvěru činí 25 000 Kč a ke splacení je celkem částka 30 450 Kč (úrok činí 5 450 Kč) a datum splatnosti činí 24. 7. 2019. Dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 7. 2018 měla být žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč a žalovaný měl vrátit 19 680 Kč. Dle čl. 5 obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově platí, že žalovaný je oprávněn doručit [právnická osoba] žádost o prodloužení lhůty splatnosti odesláním poplatku za prodloužení splatnosti. Z výpisů z účtu [právnická osoba] soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 23. 7. 2018 poskytnuta částka 16 000 Kč a dne 30. 7. 2018 částka 9 000 Kč. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, včetně podacího archu, vyplývá, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2021, včetně podacího archu, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, nejpozději do dne 19. 3. 2021. 12. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva úvěru, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy žalovanému byla celkem poskytnuta částka 25 000 Kč. Následně žalovaný se [právnická osoba] uzavřeli ujednání, ve kterém si upravili její podmínky. Žalovaný dlužnou částku nevrátil a následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 13. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a [právnická osoba] je neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. První výzva k úhradě, která byla žalovanému zaslána, byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020, ve které [právnická osoba] požaduje uhradit dlužnou částku do 10 dnů od obdržení dopisu. Povinnost tvrdit a proká