7 C 217/2020-33 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.622 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 27.272 Kč Poslední splátka a zároveň splatnost celého závazku připadla na [datum]. Žalovaný neplnil řádně a včas. Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před podáním žaloby dne [datum]. 2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2020, číslo jednací 7 C 217/2020-28 ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a občanského soudního řádu a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v podané žalobě, soud usnesením ze dne 30. 9. 2020, číslo jednací 7 C 217/2020-29, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odstavec 4 občanského soudního řádu předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v podané žalobě. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odstavec 4 občanského soudního řádu, bez nařízení jednání. 4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – informacemi pro spotřebitele podepsanými žalovaným [datum], žádostí žalovaného o úvěr ze dne [datum], formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru podepsaným žalovaným dne [datum], smlouvou o úvěru [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], kopií občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouvou žalovaného ze dne [datum], mzdovým výměrem ze dne [datum], výplatním lístkem žalovaného za měsíce [anonymizováno] 2017, [anonymizováno] 2017 a [anonymizováno] 2017, předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní, včetně přílohy smlouvy a oznámení postoupení žalovanému, z nichž zjistil následující skutkový stav: 5. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úrok 1.444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 6.000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1.078 Kč, inkasní poplatek 3.750 Kč, úrok z úvěru 3,44 Kč denně. Celkem se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit částku 27.272 Kč ve 14 splátkách po 1.948 Kč, s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Částku ve výši 15.000 Kč převzal žalovaný v hotovosti, v den podpisu smlouvy v místě svého bydliště, což stvrdil podpisem na smlouvě. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby. 6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o úvěru se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 29. 12. 2016) a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Podle ustanovení § 1810, občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 8. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě se jedná o nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 11. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá zaplacení částky 11.575,09 Kč na jistinu dluhu, dlužného úroku 856,22 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru 820,12 Kč, dlužného poplatku za sjednání úvěru 4.535,73 Kč a dlužného inkasního poplatku 2.834,84 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 9% ročně z částky 20.622 Kč od [datum] do zaplacení. 12. Jelikož je předmětná smlouva o úvěru smlouvou spotřebitelskou, musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou bez dalšího zakázaná, či nezakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Cílem posouzení však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu, ale odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ust. § 1814 občanského zákoníku, přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího zakázáno. Dále postupoval v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku, kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy a posuzoval, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Pokud se jedná o ujednání o výši poskytnutého úvěru a ceně za toto poskytnutí není tyto možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, pokud byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smlouvě o úvěru ze dne [datum] sjednána jako úplata (odměna) za užívání poskytnuté částky, kterou měl právní předchůdce žalobkyně obdržet celkem, v souvislosti s poskytnutím úvěru, a to bez ohledu na řádné a včasné plnění dlužníka či jeho prodlení, částka 1.444 Kč, dále úrok 15% ročně a dále částka 6.000 Kč jako úhrada za poskytnutí úvěru, což při přepočtu na smluvní úroky z úvěru představuje 57,53 % ročně (neboť úvěr byl poskytnut na 14 měsíců). K ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru 6.000 Kč, soud konstatuje, že ze smlouvy o úvěru ani z informace o spotřebitelském úvěru nevyplývá, za jaké služby je tato úhrada sjednána, jakou činnost na základě tohoto ujednání věřitel za úplatu vykoná. Slovní spojení – úhrada za poskytnutí úvěru - vyjadřuje zcela jednoznačně odměnu věřitele za poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi, tedy ekvivalent pojmu úrok. 14. V rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány (v procentuální nebo pevné výši). Věřitel je tedy obecně oprávněn požadovat i zaplacení úroku. Jelikož byl úrok, tedy odměna za tutéž službu - poskytnutí úvěru, ve smlouvě sjednán dvojím způsobem, a to pevnou částkou (1.444 Kč a 6.000 Kč) a současně i roční procentuální sazbou (15% ročně) přímo v textu smlouvy, považuje soud ujednání o úroku za absolutně neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost. Žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany, nebyl před ani při uzavírání smlouvy jasným a srozumitelným způsobem seznámen s výší úroků, které zaplatí za užívání finanční částky. 15. Pro podnikatele jakožto profesionály nastavují právní předpisy náročnější standard schopností, s cílem chránit slabší stranu – spotřebitele proti zneužití. V předmětné věci pak využití nepřesnosti a nejasnosti smluvních ujednání s přihlédnutím k téměř nulové vyjednávací pozici na straně žalovaného při uzavírání smlouvy, vedlo k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech smluvn