7 C 294/2021-60 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 8.245 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 5.000 Kč, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 1/5 z dlužné částky nejméně 300 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru tj. 1.000 Kč, dále v případě zesplatnění úvěru pak úrok 8% ročně. Žalovaná se dále zavázala v případě prodlení se splacením dluhu k zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh toliko 600 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 5.000 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 2.482 Kč, dlužného poplatku za upomínání 363 Kč a zákonných úroků z prodlení od [datum] do zaplacení. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne [datum] skutková tvrzení ohledně uzavření smlouvy samotné a dále ohledně splnění povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr. Žalobkyně uvedla, že totožnost žalované při uzavírání smlouvy distančním způsobem ověřila z občanského průkazu žalované a řidičského průkazu, výplatní pásky a výpisu z účtu žalované. Schopnost splácení pak žalobkyně posuzovala zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, kde nebyl nalezen žádný negativní záznam, dále z údajů které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a dále na základě dokumentů doložených žalovanou. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala. 2. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Žalovaná se k výzvě soudu vyjádřila podáním ze dne [datum], ve kterém dluh vůči žalobkyni uznala, dále uvedla, že je bez zaměstnání, poslední výplatu dostala v září 2021. Pečuje o dvě nezletilé děti a podala žádost o dávku hmotné nouze. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 50.000 Kč. Žalovaná z úvěru vyčerpala částku 5.000 Kč, a to dne [datum]. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z informací získaných od žalované. K jejich ověření byly žadatelkou předloženy výplatní pásky a bankovní výpisy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru a dále v případě zesplatnění úvěru pak s úrokem 8% ročně. Žalovaná se zavázala dluh splácet ve splátkách ve výši 1/5 z dlužné částky nejméně 300 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 600 Kč. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu se lhůtou k plnění do [datum]. Z informačního systému Okresního soudu ve [obec] soud zjistil, že v letech 2013 [číslo] byla proti žalované zahájena tři exekuční řízení. Soud si vyžádal výpis z bankovního účtu žalované, na který byl vyplacen úvěr a to za období září – listopad 2020, tj. období tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru a zjistil, že žalovaná pravidelně čerpala spotřebitelské úvěry u nebankovních subjektů v rozsahu celkem 22.000 Kč v září 2020, celkem 38.000 Kč v říjnu 2020 a celkem 9.000 Kč v listopadu 2020. Z uvedených bankovních výpisů dále soud zjistil, že žalovaná hradila v uvedeném období měsíční nájemné ve výši 10.000 Kč a její měsíční příjem ze mzdy činil 15.928 Kč v září 2020, 5.457 Kč v říjnu 2020 + dávka nemocenské 15.060 Kč a 14.241 Kč v listopadu 2020. Z registru obyvatel soud zjistil, že žalovaná je rozvedená a pečuje o dvě nezletilé děti (nar. 2013 a 2014). 6. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ustanovení § 153a odst. 1 a 2 zákona číslo 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 9. Podle ustanovení § 99 odst. 2 občanského soudního řádu, soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat,