4 C 52/2022-48 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor účastníků řízení o zaplacení částky 2 730 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že žalovaná dne 26. 8. 2016 se společností [právnická osoba] uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč a tuto částku a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 520 Kč, tedy celkem částku 13 520 Kč, měla žalovaná vrátit ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaná však uhradila pouze částku 10 790 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena, v návrhu na zahájení řízení požadovala po žalované uhradit částku 2 730 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 818,25 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 2 730 Kč za dobu od 21. 9. 2017 do 11. 6. 2021), zákonný úrok z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 3 710,07 Kč. Žalobkyně se pak na výzvu soudu vyjádřila tak, že nemůže doložit posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a vzala žalobu co do částky 3 710,07 Kč na smluvní pokutě zpět a soud následně řízení v tomto rozsahu zastavil. 2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Dle ustanovení § 115a o.s.ř., k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná s jejím manželem požádali [právnická] [osoba] o poskytnutí částky 8 000 Kč, kdy žalovaná uvedla, že je na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti a její manžel [jméno] [příjmení] pobírá starobní důchod ve výši 8 512 Kč, kdy u příjmu je ještě uvedeno 3 000 Kč dcera. Výdaje domácnosti pak mají činit 1 200 Kč na SIPO a 5 000 Kč na další výdaje. Soud ze své činnosti zjistil, že proti žalované byly v roce 2015 zahájeny dvě exekuční řízení. Žalovaná a její manžel uzavřeli s [právnická] [osoba] ujednání, ve kterém se jim [právnická] [osoba] zavázala poskytnout částku 8 000 Kč a oni se zavázali tuto částku vrátit a uhradit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 5 760 Kč. Částka 8 000 Kč byla žalované poskytnuta, žalovaná uhradila dle sdělená žalobkyně částku 10 790 Kč. Pohledávka za žalovanou přešla na společnost [právnická osoba] v důsledku prodeje části závodu, která ji následně postoupila na žalobkyni. 15. Žalovaná s [právnická] [osoba] uzavřela smlouvu o úvěru, na základě níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se jej zavázal splácet a zaplatit úrok. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Pokud má věřitel postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, je třeba, aby si informace uvedené spotřebitelem ověřil (zejména, aby byla řádně doložena výše jeho příjmů). Shodně například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je na úřadu práce bez nároku na podporu, její manžel má příjmy ze starobního důchodu ve výši 8 512 Kč, kdy jim navíc finančně vypomáhá dcera částkou 3 000 Kč měsíčně. Soud zjistil, že proti žalované byla vedena před uzavřením smlouvy o úvěru dvě exekuční řízení. Vzhledem k nízkým příjmům žalované a její špatné platební morálce musel mít věřitel důvodné pochybnosti o schopnosti žalované dlužnou částku splácet. Na základě výše uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Když by s odbornou péčí postupovala, zjistila by, že existuje důvodná pochybnost o tom, že žalovaná bude úvěr splácet a úvěr by žalované neposkytla. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr žalované, aniž by posoudila s odbornou péčí její schopnost takový úvěr splatit, je taková smlouva neplatná. Žalovaná tak získala majetkový prospěch ve výši 8 000 Kč bez platného důvodu, a byla proto povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná na dlužnou částku uhradila celkem 10 790 Kč, tedy o 2 790 Kč více, než činilo její bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 16. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1, o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.