6 C 123/2022-56 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 705 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 9 558,12 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 15. 8. 2021 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (vyplněním jedinečného kódu) s žalovanou smlouvu o úvěru č. 63 000 Kč. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 63 000 Kč, který jí byl vyplacen dne 16. 8. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 689 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované i jiných zdrojů. Žalovaná uhradila pouze 2 splátky v celkové výši 7 378 Kč a následně žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Splátka splatná dne 20. 11. 2021 zaplacena nebyla a dne 24. 1. 2022 došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru na částku 72 408,72 Kč (včetně přirostlých úroků). Před zesplatněním úvěru mělo vzniknout žalobkyni právo na úhradu smluvních pokut za prodlení ve výši 1 498 Kč a na náhradu nákladů ve výši 800 Kč. Od 26. 1. 2022 vznikla dle žalobkyně žalované povinnost zaplatit jí smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, kterou žalobkyně vypočetla na částku 9 558,12 Kč (tj od 26. 1. 2022 do 6. 6. 2022). Žalobkyně tak po žalované požadovala v žalobě uhradit částku 74 705 Kč (jistina ve výši 62 388,33 Kč, dlužné úroky přirostlé do zesplatnění ve výši 10 020,39 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náklady vniklé prodlením žalované ve výši 800 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 74 705 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 9 558,12 Kč (pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 72 408,72 Kč od 26. 1. 2022 do vyhotovení žaloby, tj. do 6. 6. 2022) a dále smluvní úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 62 388,33 Kč od 26. 1. 2022 do 18. 2. 2022 ve výši 2 538,12 Kč, úrok ve výši 8,50 % ročně z částky 62 388,33 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 1. 2022 dosáhne částky 212 486 Kč. 2. Dne 12. 10. 2022 se uskutečnilo jednání, kterého se žalovaná nezúčastnila a po celé řízení zůstala nečinná. Na jednání proběhlo dokazování listinnými důkazy. 3. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 6. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Dle ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Z hodnocení klienta ze dne 15. 8. 2021 (podepsaného vyplněním jedinečného kódu) vyplývá, že finanční potřeba žalované je 166 000 Kč, celková výše úvěru je 63 000 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná u [právnická osoba], [anonymizováno] a uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 16 800 Kč. Žalovaná dále sdělila, že nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem, k formě bydlení sdělila„ jiné“, uvedla, že nemá žádné děti. Pokud jde o její výdaje, ty vyčíslila na částku 7 360 Kč (tj. 3 860 Kč jako životní minimum a 3 500 Kč na bydlení). Z potvrzení o příchozí úhradě [právnická osoba] ze dne 6. 8. 2021 soud zjistil, že dne 11. 5. 2021 přijala na svůj účet částku 14 534 Kč a dne 10. 6. 2021 částku 17 360 Kč (prokázání příjmů). Z