6 C 200/2022-36 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem doručeným zdejšímu soudu domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 340,61 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 27. 4. 2012 smlouvu o úvěru [číslo] [rok] [číslo], na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 13 100 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20 % z jistiny, tedy z úroku ve výši 4 000 Kč, úplaty ve výši 8 500 Kč a administrativního poplatku ve výši 600 Kč (splatný jednorázově při výplatě úvěru). Měsíční náklady tohoto spotřebitelského úvěru pro spotřebitele byly ve smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány ve výši 962 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 32 500 Kč, po odečtení administrativního poplatku ve výši 600 Kč, ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč, kdy první splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy, každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky s tím, že úrok a úplata byly splatné v prvních pěti měsíčních splátkách, což bylo sjednáno v čl. I., II. Smlouvy a bodu 1. obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy). Žalovaná sjednanou jistinu převzala v hotovosti při podpisu smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná na dlužnou částku zaplatila poplatek ve výši 600 Kč a dále částku v celkové výši 22 779,39 Kč (částka 10 279,39 Kč započtena na jistinu, částka 8 500 Kč započtena na úplatu a částka 4 000 Kč započtena na úrok). Žalované byla za její prodlení v souladu s bodem 3 obchodních podmínek účtována smluvní pokuta ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, tj. 962 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení se zaplacením jistiny počínaje měsícem únorem 2013 až do data podání návrhu. Žalobkyně má dle svého názoru nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 107 744 Kč, avšak s ohledem na již uhrazenou částku požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 9 620 Kč (10 měsíců prodlení). Žalobkyně tak celkem požaduje uhradit částku 9 720,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 720,61 Kč od 4. 5. 2013 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 9 620 Kč. 2. Žalovaná se na výzvu soudu vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Žalovaná vznesla námitku promlčení celé pohledávky z důvodu, že již uplynuly čtyři roky ode dne splatnosti spotřebitelského úvěru a zbývajících dosud neuhrazených částí celkových dlužných částek a žaloba byla podána po uplynutí zákonné promlčecí doby. Dále žalovaná namítla promlčení smluvní pokuty a rovněž uvedla, že nesouhlasí s její výší, která je v rozporu s ustanoveními § 122 a 132 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tedy namítla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 6. Dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 7. Dle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. 8. Ustanovení § 51a až 71 občanského zákoníku upravují spotřebitelské smlouvy. Zároveň se zde uplatní zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (ve znění účinném do 24. 2. 2013, když dle novely zákonem č. 43/2013 Sb., čl. II bodu 1. přechodných ustanovení se právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona). 9. Dle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle ustanovení § 499 obchodního zákoníku, za sjednání závazku věřiteli poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 11. Dle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 12. Dle ustanovení § 504 obchodního zákoníku, dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 13. Dle ustanovení § 51a občanského zákoníku (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle ustanovení § 52 občanského zákoníku spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2). 14. Dle ustanovení § 387 odst. 1, 2 obchodního zákoníku právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Dle § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Dle § 391 obchodního zákoníku, u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon ně