7 C 379/2021-44 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne 25. 11. 2021 domáhá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta finanční hotovost ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem [částka] v měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem [částka] Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalované poslední upomínku před podáním žaloby dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] (k výzvě soudu) doplnila žalobkyně skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet a vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vzala svůj návrh zpět co do příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty [částka] a nadále požaduje pouze vrácení jistiny dluhu [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], náklady na uplatnění pohledávky ve výši [částka] a náhradu nákladů řízení. 3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a pokračoval v řízení pro zaplacení jistiny dluhu [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], náklady na uplatnění pohledávky ve výši [částka]. 5. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 7. Soud provedl dokazování listinami: žádostí o úvěr ze dne [datum], Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], Standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, rekapitulací úvěrové smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum], výpisem úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky, výzvou před podáním žaloby ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání žalované dne [datum]. 8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu: 9. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit věřiteli úplatu za poskytnutí úvěru celkem [částka]. Splatnost úvěru byla sjednána ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. 10. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že v letech 2013 až 2016 bylo proti žalované zahájeno šest exekučních řízení, mimo jiné i pro předchozí dluhy žalované z úvěrů poskytnutých nebankovními poskytovateli. Dále soud lustrací žalované v centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že ke dni [datum] byla žalovaná vdaná a měla čtyři děti (ročník 2004, 2005, 2007, 2008). 11. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 12. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 13. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (platném v době poskytnutí úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. 15. V předmětné věci se jedná o spotřebitelský vztah, neboť žalovaná vystupovala při uzavírání smlouvy jako fyzická osoba – nepodnikatel, zatímco žalobkyně resp. její právní předchůdce poskytováním úvěrů vykonává svoji podnikatelskou činnost. Na posuzovaný smluvní vztah je tak nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. 16. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalované či nikoliv. Dle žaloby byla úvěruschopnosti žalované posuzována na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, kde jsou uvedeny základní údaje o osobě žadatele a okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. 17. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žadatelka byla vdaná, pečovala o 3 a více nezletilé děti, měla základní vzdělání, bydlela u rodičů a její příjem tvořil invalidní důchod a sociální dávky 12.900 Kč a rodičovský příspěvek/ výživné 15.100 Kč. V pravidelných výdajích je uvedena částka [částka] jako náklady na bydlení, dále částka [částka] na dopravu, jídlo a osobní náklady a dále částka [částka] na splátky stávajících půjček. 18. S ohledem na informace zjištěné z evidence soudních řízení a centrální evidence obyvatel soud uzavřel, že žalobkyně resp. její právní předchůdce, rezignovala na ověření informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr a nijak neověřila jí uváděné údaje, zejména se to týká údajů o nákladech na bydlení. Celkové výdaje domácnosti dvou dospělých osoba a čtyř dětí ve výši [částka] měsíčně soud shledává jako nepodložené a nereálné. Uvedená částka nedosahuje ani do výše životního minima pro uvedený počet osob. Dluhové zatížení žalované nebylo žalobkyní nijak ověřováno, právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval výpisy z registru dlužníků NRKI/BRKI ani rejstříku zahájených exekucí. 19. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak žalobkyně rezignovala na ověření informací poskytnutých žalovanou, tedy řádně si neověřila povinným subjektem tvrzené skutečnosti, a to zejména ve vztahu k výdajové stránce. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posoudit úvěruschopnost, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. 20. Nebankovní poskytovatel zápůjčky musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. 21. Jelikož žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku. 22. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění [částka]. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila c