10 C 60/2022-65 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 27 310 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 8 480 Kč. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 22 400 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 4 910 Kč dne 8. 7. 2021. Žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh pouze částku 682 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobkyně 2 500 Kč za zpoplatněné upomínání (5 upomínek) a dále smluvní pokutu ve výši 8 480 Kč. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry, kdy tyto byly ověřeny na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. Informace byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a pokud tato skutečnost povede k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti předmětné smlouvy, požaduje žalobkyně, aby jí bylo soudem přiznáno vše, co žalovaný dle smlouvy o zápůjčce dostal, tedy bezdůvodné obohacení, úroky z prodlení a náklady řízení. 2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil, kdy soud konstatuje, že usnesení s výzvou, aby se žalovaný vyjádřil k žalobě a aby sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto na základě účastníky předložených důkazů bez nařízení jednání, bylo žalovanému doručeno fikcí dne 1. 12. 2022. Následně bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení žalovaného a dne [datum] byl zjištěn úpadek žalovaného a řízení bylo ze zákona přerušeno. Shora zmíněná usnesení byla tedy žalovanému řádně doručena ještě před zahájením jeho insolvenčního řízení. Z tohoto důvodu soud poté, co bylo insolvenční řízení žalovaného pravomocně zastaveno, a v řízení vedeném u zdejšího soudu se pokračovalo, již nezasílal žalovanému usnesení opětovně, jelikož tato usnesení, jak bylo uvedeno shora, byla žalovanému řádně doručena již před přerušením řízení. 3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od [datum] je předmětem podnikání žalobkyně mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. 5. Žalobkyně doložila smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (internetové stránky [webová adresa]) mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] a jejímž předmětem bylo dle textu smlouvy poskytnutí částky 20 000 Kč bezhotovostně, převodem na účet č. [bankovní účet] žalovanému. Tuto částku měl žalovaný vrátit žalobkyni společně s poplatkem ve výši 4 550 Kč nejpozději do 24. 6. 2021. Identifikace žalovaného je zajištěna podpisovým kódem. Žalobkyně dále doložila dodatek ke smlouvě, na základě kterého poskytla žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 2 400 Kč, kdy tedy nově celková výše zápůjčky činí 22 400 Kč, nová výše poplatku činí 4 910 Kč a zápůjčka a poplatek jsou splatné dne 24. 6. 2021. 6. Z potvrzení o přijaté platbě soud zjistil, že žalobkyně obdržela od žalovaného dne [datum] částku 1 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného uvedený ve smlouvě (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného byla soudem ověřena dotazem na společnost [právnická osoba]) částku 20 000 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 2 400 Kč. Žalobkyně dále doložila upomínky ze dne 15. 7. 2021, 22. 7. 2021, 29. 7. 2021, 7. 8. 2021 a 22. 8. 2021, kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvu ze dne 27. 7. 2022, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání, přičemž pouze k této předžalobní výzvě byl doložen doklad o jejím odeslání žalovanému (podací lístek). 7. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 9. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce a dodatku k této smlouvě), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spot