12 C 7/2023-71 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 8. 2. 2023) skutkově a právně tvrdila následující: 2. Dne 18. 10. 2021 [právnická osoba], [IČO], (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným elektronickým způsobem smlouvu o úvěru (dále též„ smlouva“) [číslo] na částku 10.000 Kč, v rámci, níž byla žalovanému poskytnuta na účet částka 10.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně se smluvním kapitalizovaným úrokem ve výši 3.097,94 Kč, a to v 6měsíčních splátkách po 2.182,99 Kč a poslední splátku do 18. 4. 2022. Žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požaduje zaplacení jistiny ve výši 10.000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 51,51 Kč) úrok ve výši 11,75 % ročně z 10.000 Kč od 19.2.2022 do 7.3.2022), zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 10.3.2022 do zaplacení, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2.758 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč (odchozí dopis – 39 Kč, odchozí dopis doporučeně - 50 Kč, odchozí telefonický hovor - 72 Kč a osobní návštěva - 217 Kč), a smluvní pokuty ve výši 160 Kč (0,1 % z částky 10.000 Kč denně od 19.2.2022 do 7.3.2022). Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena dle údajů uvedených v žádosti o úvěr. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 3. Žalobce na základě výzvy soudu doplnil žalobu dne 8. 2. 2023 s tím, že žalovaný ničeho neuhradil a že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, a proto vzal žalobu co do částky 2.758 Kč představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu ve výši 160 Kč zpět a požaduje uhradit pouze částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč. Výrokem ad I. proto soud řízení částečně zastavil. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 6. Dne 18. 10. 2021 uzavřel [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně s částkou 3.097,94 Kč představující kapitalizovaný úrok za úvěr (úroková sazba ve výši 99,62 % ročně dle strany 1 smlouvy),, a to v 6 měsíčních splátkách po 2.182,99 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 18. 4. 2022. Žalovaná svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdila, že částku 15.000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle smlouvy má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, a dále poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru na č. l. 15). 7. Z výpisu z účtu předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný zaslal dne 6. 10. 2021 z účtu [bankovní účet] částku 0,01 Kč na účet č. [bankovní účet]. 8. Z výpisu z účtu předchůdce žalobkyně č. [bankovní účet] ze dne 18. 1. 2021 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla zaslána částka 10.000 Kč. 9. Z upomínek předchůdce žalobkyně ze dne 19. 12. 2021, 18. 1. 2022 a 21.3.2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. 10. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným. 11. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 21. 3. 2022. 12. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 7. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu [adresa žalovaného] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 29. 7. 2022 na č. l. 52). 13. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o úvěru, a to dne 18. 10. 2021 smlouvu [číslo] v rámci, níž byla žalovanému poskytnuta částka 10.000 Kč. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně s částkou 3.097,94 Kč představující smluvní úrok z úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 14. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 15. (Právní posouzení věci) Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“). Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 16. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 17. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 18. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky. 19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Soud je dle judikaturního vývoje povine