6 C 198/2022-54 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 14 760 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 9. 6. 2021 na internetových stránkách [webová adresa] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, která měla být splacena do 10. 7. 2021, žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 760 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 9. 6. 2021 na jeho bankovní účet. Žalovaný se dostal do prodlení, když úvěr do data splatnosti nevrátil. Nadto žalobkyně uvádí, že žalovaný ničeho neuhradil ani ke dni podání návrhu na zahájení řízení. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 14 760 Kč (tj. jistina ve výši 12 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 760 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 760 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 2. K výzvě soudu žalobkyně dne 13. 9. 2022 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě lustrace v CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Dle sdělení původního věřitele byla úvěruschopnost prověřována nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, původní věřitel dále vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně však nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 6. 2021 a z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (dle textu ujednání nabývá smlouva účinnosti, podle toho, co nastane dříve, (i) odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon klienta, nebo (ii) odesláním peněžních prostředků na registrovaný bankovní účet klienta nebo vyplacením hotovosti, nebo (iii) odesláním smlouvy na registrovaný e-mail klienta) a uhrazením verifikační platby dne 28. 8. 2020 ve výši 0,01 Kč k uzavření ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit a zaplatit veškeré úroky přirostlé k úvěru a další platby. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně, čemuž odpovídá úrok ve výši 2 760 Kč, splatnost byla stanovena na 10. 7. 2021. Žalovaný uzavřením smlouvy o úvěru udělil souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem posouzení úvěruschopnosti a solventnosti (souhlas se zpracováním údajů Sdružením SOLUS, Nebankovním registrem klientských informací a Bankovním registrem klientských informací). Žalovaný dále potvrdil, že se seznámil s textem smlouvy a obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně. 12. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 10. 6. 2021 poskytnuta částka 12 000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba]). 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 včetně příloh, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 1. 2022 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 1. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. 15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 10. 6. 2021 za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 10. 7. 2021 a uhradit úrok ve výši 2 760 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoli uhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni. 16. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo. 17. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. 18. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. 19. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění po