6 C 220/2022-55 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 16 318,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 11. 9. 2020 na internetových stránkách [webová adresa] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 7 800 Kč, která měla být splacena do 10. 10. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Nadto žalobkyně uvádí, že žalovaný ničeho neuhradil ani ke dni podání návrhu na zahájení řízení. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 16 318,38 Kč (tj. jistina ve výši 7 800 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 518,38 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 318,38 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalobkyně k výzvě soudu dne 19. 1. 2023 doplnila, že smlouva o úvěru přiložená k žalobě není původní smlouvou, nicméně jedná se o„ refinancování půjčky“, přičemž žalovanému byla částka 7 800 Kč poskytnuta již 11. 8. 2020 na jeho bankovní účet, nikoliv až 11. 9. 2020, jak žalobkyně původně tvrdila. 2. K výzvě soudu žalobkyně dne 4. 10. 2022 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě lustrace v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Dle sdělení původního věřitele byla úvěruschopnost prověřována nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost, nicméně žalobkyně nedisponuje jinými doklady či listinami, které by doložila k prokázání prověřování úvěruschopnosti žalovaného. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] ze dne 10. 9. 2020 vyplývá, že tuto právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným. Smlouva je tvořena 17 stranami (v rámci tisku do listinné podoby) hustě popsaného textu podobajícího se spíše smluvním podmínkám. Na úvodní straně jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, včetně uvedení čísla jeho bankovního účtu [bankovní účet]. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že předmětem je refinancován jistiny 7 800 Kč, kterou žalovaný neuhradil právnímu předchůdci žalobkyně dle smlouvy o úvěru ze dne 11. 8. 2020. Dle specifikace jednorázového a bezúčelového úvěru poptávaného a akceptovaného žalovaným jsou parametry úvěru následující: celková výše úvěru 7 800 Kč s datem splatnosti 10. 10. 2020, s úrokovou sazbou 40 % ročně, celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru před slevou 8 518,38 Kč po slevě 3 253,38 Kč, celkovou částkou k úhradě žalovaným před slevou 16 566,27 Kč po slevě 11 301,27 Kč, výší RPSN 10 673,20 %. K žalobě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje údaje k úvěru, jak jsou uvedeny ve smlouvě. 12. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 11. 8. 2020 poskytnuta částka 7 800 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba]). 13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to za úplatu. Pohledávky jsou postupovány ke dni uzavření uvedené smlouvy. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu trvalého bydliště žalovaného. 14. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 20. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného. 15. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 10. 9. 2020 za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalovanému částku 7 800 Kč, přičemž tato částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 10. 10. 2020 a uhradit celkový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 518,38 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoli uhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni. 16. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 7 800 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy pouze sdělila obecná tvrzení o tom, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a že je v dobré víře, že její právní předchůdce dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného prověřil. Vzhledem k tomu, že dle dostupných informací právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabý