6 C 275/2018-64 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč coby jistinu, částku 2 700 kč coby poplatky za zaslané výzvy, částku 1 281 Kč coby smluvní pokutu, úrok ve výši 1 960 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 10. 5. 2018 do zaplacení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 25. 4. 2018 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který byl vyplacen na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 960 Kč. Konečná splatnost úvěru nastala přímo ze smlouvy dne 9. 5. 2018. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani přes výzvu žalobkyně. Z toho důvodu žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 7 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 10. 5. 2018 do zaplacení, úrok ve výši 1 960 Kč, poplatky za zaslané výzvy k zaplacení dle sazebníku poplatků celkem ve výši 2 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 281 Kč. 2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila žalobkyně dne 4. 7. 2023 žalobu o tvrzení, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným, které prověřila a jsou shrnuty v dokumentu„ nabídka úvěru [číslo]“. Žalovaný uvedl, že čistá výše jeho měsíčního příjmu činí 35 500 Kč a doložil své daňové přiznání. Dále žalovaný uvedl, že proti němu není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, což žalobkyně ověřila v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně ke svým tvrzením doložila dokument„ nabídka úvěru [číslo]“, dokument„ informace pro kontrolu úvěruschopnosti“ a daňové přiznání žalovaného za rok 2017. Doklady prokazující tvrzení o lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku doloženy nebyly. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle ustanovení § 122 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 11. Dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 12. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 4. 2018 (dále také jen„ smlouva o úvěru“, na č. l. 10 spisu) a z potvrzení o schválení úvěru [číslo] (na č. l. 5 spisu) vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru ve výši 0,036 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 7 000,10 Kč, a to nejpozději v poslední den doby trvání úvěru, přičemž tato byla sjednána jako 14 dní od čerpání úvěru. V článku VI. odst. 6. 1. smlouvy o úvěru si účastníci řízení dohodli, že úvěr poskytnutý žalovanému bude úročen ve prospěch žalobkyně pevnou úrokovou sazbou ve výši 730 % ročně za období ode dne poskytnutí úvěru do data jeho skutečného splacení. Pro případ prodlení sjednali účastníci řízení v článku VIII. povinnost žalovaného uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to od okamžiku prodlení do skutečného splnění závazku. Smluvní pokuta nesmí přesáhno