6 C 30/2023-83 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 64 296 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 6 324 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne 19. 11. 2021 uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (vyplněním jedinečného kódu) s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 56 000 Kč, který byl vyplacen dne 19. 11. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 737 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně dle svého tvrzení posoudila schopnost žalované úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované i z jiných zdrojů. Žalovaná uhradila pouze částku 29 896 Kč (dne 15. 12. 2021 uhradila částku 3 737 Kč, dne 14. 1. 2022 uhradila částku 3 737 Kč, dne 15. 2. 2022 uhradila částku 3 737 Kč, dne 15. 3. 2022 uhradila částku 3 737 Kč, dne 22. 4. 2022 uhradila částku 3 737 Kč, dne 27. 5. 2022 uhradila částku 3 737 Kč a dne 10. 8. 2022 uhradila částku 7 474 Kč) a následně neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Splátka splatná dne 15. 8. 2022 zaplacena nebyla a dne 19. 10. 2022 došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v částce 61 999,71 Kč (nová jistina, tj. včetně přirostlých úroků). Před zesplatněním úvěru žalobkyni dle jejího tvrzení vzniklo právo na úhradu smluvních pokut za prodlení ve výši 1 497 Kč a na náhradu nákladů ve výši 800 Kč. Od 21. 10. 2022 vznikla dle žalobkyně žalované povinnost zaplatit jí smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, kterou žalobkyně vypočetla na částku 6 324 Kč (tj od 21. 10. 2022 do dne vyhotovení žaloby, tedy 30. 1. 2023). Žalobkyně tak po žalované požadovala v žalobě uhradit částku 64 296 Kč (jistina ve výši 53 437,01 Kč, dlužné úroky přirostlé do zesplatnění ve výši 8 562,70 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč, to vše zaokrouhleno na celé koruny dolů) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 296 Kč od 21. 10. 2022 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 6 324 Kč (pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 61 999,71 Kč od 21. 10. 2022 do 30. 1. 2023) a dále smluvní úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 53 437,01 Kč od 21. 10. 2022 do 13. 11. 2022 ve výši 2 212,56 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 53 437,01 Kč od 14. 11. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 10. 2022 dosáhne částky 188 870 Kč. 2. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila žalobkyně dne 4. 5. 2023 žalobu o tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla posuzována z dokladů o příjmech a z celkových měsíčních výdajů žalované, dále byla žalována ověřována v databázích SOLUS a NRKI. Bylo prověřeno, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovanou doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaná stala věrohodnější tím, že si dobrovolně sjednala pojištění proti neschopnosti splácet. Žalobkyně dále uvedla, jakým způsobem hodnotila informace získané od žalované a ke svému vyjádření předložila listinné důkazy, které však již byly předloženy k samotné žalobě (s výjimkou potvrzení o příchozí úhradě na č. l. 69 a 70 spisu, tyto byly předloženy nově). 3. Dne 30. 8. 2023 se konalo jednání, při kterém soud provedl dokazování a z něj zjistil dále uvedená skutková zjištění. 4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle ustanovení § 122 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší 11. Dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 12. Dle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní