11 C 35/2023-59 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne 6. 10. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 17 362 Kč s příslušenstvím a dále zaplacení náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že dne 29. 5. 2001 právní předchůdce žalobkyně, společnost , anonymizováno, ., (dále jen právní předchůdce žalobce) uzavřela s žalovaným smlouvu o finančním leasingu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy přenechal právní předchůdce žalobce žalovanému předmět leasingu k užívání, a to na dobu 48 měsíců. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 48 splátek. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 30. 10. 2002, žalovaný nehradil řádně a včas, tím podstatně porušil smlouvu a na tomto základě právní předchůdce žalobkyně smlouvu vypověděl, předčasné ukončení smlouvy nastalo dne 5. 2. 2003. Dne 15. 3. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se na výzvu soudu ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě.3. Z leasingové smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tuto uzavřel dne 29. 5. 2001 žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, předmětem smlouvy je finanční leasing vozidla , anonymizováno, , VIN kód, , cena je 140 000 Kč. Žalovaný se za předmět smlouvy formou nájmu vozidla zavázal uhradit 48 splátek. Ve smlouvě je ujednání o tom, že smlouva je uzavřena podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku.4. Ze splátkového kalendáře, který je přílohou smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovanému byly rozepsány splátky k uvedené smlouvě následovně. Dne 29. 5. 2001 mělo být uhrazeno 50 000 Kč jako záloha a administrativní poplatek, následně měl žalovaný uhradit 48 splátek po 4 399 Kč vždy k 8. dni kalendářního měsíce a 29. 5. 2005 měl žalovaný uhradit 1 000 Kč za odprodej předmětu.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní ze dne 12. 3. 2019, z přílohy a z potvrzení bylo zjištěno, že s účinností od 15. 3. 2019 byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy specifikované shora postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno.6. Z upomínky ze dne 29. 4. 2020 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě jistiny 17 326,76 Kč ze smlouvy č. , hodnota, a dále k úhradě zákonného úroku z prodlení od 6. 2. 2003.7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. Na projednávanou věc se tak použije zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obchodní zákoník“) a zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) ve znění do 31.12.2013, vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena před 1.1.2014.8. Podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná. Podle odst. 2 dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.9. Podle § 269 odst. 1 obchodního zákoníku ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst. 2 účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.10. Podle § 524 odst. 1 a 2 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.11. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.12. Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku ve znění účinném do 27. 4. 2005 Výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu.13. Žalovaný tedy uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně nepojmenovanou smlouvu ve smyslu shora citovaných ustanovení obchodního zákoníku, právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout předmět smlouvy k dlouhodobému nájmu a následně na něj převést vlastnické právo a žalovaný se zavázal uhradit částku 50 000 Kč a následně 48 měsíčních splátek po 4 399 Kč a následně 1 000 Kč za převedení vlastnického práva. Žalovaný neplnil svůj závazek řádně a včas, nezaplatil celkem 17 326,74 Kč a dne 5. 2. 2003 se dostal do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu ust. § 524 občanského zákoníku. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 326,74 Kč je zcela odůvodněný, stejně tak má žalobkyně nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, který dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. účinného ke dni prodlení činil 3 % ročně po celou dobu prodlení, nárok žalobkyně je tak i v tomto ohledu důvodný. Soud tak výrokem I. podané žalobce zcela vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 326,74 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pokud jde o aplikaci § 14b a.t., pak je aplikace možná v občanském soudním řízení a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Pokud jde o podmínku ustáleného vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, tak soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vystupuje jako strana žalující ve sporech z postoupených pohledávek, ať už jde o smlouvy o úvěru, leasingové smlouvy a jiné smlouvy, kdy předmětem je finanční plnění (z poslední doby např. , spisová značka, ). Proto bylo rozhodnuto na základě § 14b a. t.