4 C 283/2022-141 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 86 783,24 Kč s příslušenstvím. Toto příslušenství sestává z 10 % úroku ročně z částky 85 548,24 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, z 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 86 783,24 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení, z kapitalizovaného úroku ve výši 3 635,80 Kč (jedná se o 10 % úrok ročně z částky 85 548,24 Kč od 21. 6. 2020 do 24. 11. 2020) a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 685,12 Kč (jedná se o 8,25 % úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny od 9. 1. 2021 do 10. 11. 2021). Žalobkyně se částky domáhá coby dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka ze dne 15. 3. 2016 – k úvěrovému účtu č. [bankovní účet], ve výši 150 000 Kč, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Žalovaný uhradil za dobu od 20. 4. 2016 do 20. 6. 2020 celkovou částku 126 350,97 Kč. Ke dni 22. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. U nařízeného jednání žalovaný neuznal nárok. Své procesní stanovisko nevyjádřil. Žalobkyně setrvala na svém písemném návrhu ve věci. U jednání tak byly jako důkazy provedeny předložené listiny ze strany žalobkyně, na základě kterých soud rozhodl. 3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka ze dne 15. 3. 2016 (dále také jen„ smlouva o úvěru“) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, který dle této smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s pevným úrokem ve výši 10 % ročně, v celkové částce 220 261,47 Kč, v pravidelných 96měsíčních splátkách po 2 463,12 Kč vč. 187 Kč za pojištění (poslední splátka 2 922,07 Kč), počínaje dnem 20. 4. 2016, a to ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. Strany si ve smlouvě dohodly s odkazem na sazebník poplatků, že žalovaný uhradí 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Z platební historie ze dne 14. 12. 2022 vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr dne 15. 3. 2016, a postupně ode dne 20. 4. 2016 do dne 24. 11. 2020 uhradil celkem 126 350,97 Kč. 4. Z údajů, ze kterých právní předchůdce žalobkyně vycházel před poskytnutím úvěru bylo, že žalovaný doložil z běžného účtu průměrný čistý měsíční příjem 19 477 Kč a v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Uvedl, že počet zdrojů příjmů domácnosti je 1, avšak měsíční čistý příjem domácnosti je 30 000 Kč, kdy žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů, kde se údajně podílí na nákladech ve výši 64,92 %, kdy však výše nákladů nebyla specifikována. V době žádosti splácel měsíčně 2 884,9 Kč právnímu předchůdci žalobkyně a 0 Kč dalším subjektům, kdy však z výpisu z běžného účtu žalovaného nejméně dne 15. 3. 2016 uhradil 6 543 Kč ve prospěch [anonymizována dvě slova], 8 118 Kč ve prospěch [právnická osoba], což jsou nejméně dva subjekty poskytující nebankovní půjčky. Žalovaný požadoval 150 000 Kč, kdy mu tato částka byla schválena, a to za situace, kdy počáteční zůstatek běžného účtu žalovaného ke dni 10. 3. 2016 byl - 28 975,43 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 25. 11. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 23. 11. 2020, a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, potvrzení o postoupení pohledávek ke dni připsání úplaty za jednotlivé pohledávky ke dni 22. 11. 2021 a výňatku ze seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 včetně dokladu o jeho odeslání soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni. 6. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy). 7. Dle § 419 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 9. Dle § 1810, § 1812, § 1813 občanského zákoníku, ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Dle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Dle § 2395 a občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 13. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Dle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, a to v části jistiny, v celkové výši 23 649,03 Kč. 17. Závazkový vztah, vzniklý dne 15. 3. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. 19. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo