11 C 10/2026-90 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 8. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 39 726,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o hotovostním úvěru, kterou uzavřela s žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z listiny označené jako „Smlouva o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, ““, č. , Anonymizováno, , ze dne 12. 10. 2022 (dále jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalovaný navrhl žalobkyni prostřednictvím formuláře žalobkyně uvedeného dne uzavření smlouvy, v níž by se žalobkyně zejména zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný by se v této smlouvě zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s úrokem 9,99 % ročně, jakož i další peněžní částky, v celkových měsíčních splátkách ve výši 1 187,11 Kč, vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce.4. Z výpisu operací ke Smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření Smlouvy o úvěru a prostřednictvím SMS zprávy o tom informovala žalovaného.5. Z historie úvěru soud zjistil, že prostředky dle smlouvy o úvěru byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně splácel po dobu téměř jednoho roku, tedy do srpna roku 2023. Po poslední splátce žalovaného činila nesplacená výše úvěru částku 39 726,68 Kč, nesplacený smluvní úrok pak částku 2 425,29 Kč.6. Z návrhu na zahájení řízení soud zjistil, že žalobkyně od Smlouvy o úvěru odstoupila ke dni 5. 9. 2024. Totéž vyplývá z historie úvěru a listiny „Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy“.7. Z popis procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem 26 000 Kč čistého měsíčně. Údaje o faktických výdajích žalovaného získala banka zejména dotazem do příslušných databází a vlastních systémů. Při výpočtu solventnosti žalovaného vycházela banka z celkových měsíčních výdajů žalovaného ve výši 13 588,86 Kč (splátky závazků 7 588,86 Kč, životní výdaje 6 000 Kč). Výši příjmů žalovaného žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisů z jeho spořícího účtu č. , č. účtu, .8. Tvrzená výše splátek závazků žalovaného odpovídá údajům doloženým soudu prostřednictvím výpisů z vyhledávání v příslušných databázích a vlastních systémech žalobkyně.9. Z žádosti o půjčku soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů.10. Z výpisů ze spořícího účtu žalovaného č. , č. účtu, doložených žalobkyní je patrné, že tento účet není primárním účtem, z něhož žalovaný hradí své výdaje. Je z něj naopak patrné, že žalovaný je rovněž majitelem bankovních účtů č. , č. účtu, a , č. účtu, . Soud si proto vyžádal také výpisy z těchto účtů žalovaného za relevantní období. Z těchto výpisů nevyplývají žádné skutečnosti, které by zakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k úhradě žalované částky. Z podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalovanému dne 30. 6. 2025 odeslána.12. Z dalších listin soud poznatky nezískával, neboť byl přesvědčen, že i bez nich byl skutkový stav věci zjištěn dostatečně.13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:14. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout mu úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal žalobkyni splatit jistinu úvěru spolu s úrokem 9,99 % ročně, jakož i další peněžní částky, v měsíčních splátkách ve výši 1 187,11 Kč, a to vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalovanému v souladu se smlouvou skutečně poskytnuty. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradami splátek, pročež žalobkyně ke dni 5. 9. 2024 od Smlouvy o úvěru odstoupila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ověřeného prostřednictvím výpisů z jeho bankovních účtů a údajů získaných dotazem do příslušných databází a vlastních systémů. Z výpisů z bankovních účtů žalovaného nevyplývají důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byla řádně odeslána předžalobní výzva k plnění.15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.17. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Podle § 588 občanského zákoník, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.22. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.23. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč.24. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.25. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlédnout i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, , Anonymizováno, -, právnická osoba, ., , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ).26. Nejvyšší soud se k povinnosti posouzení úvěru