4 C 36/2026-48 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným uzavřela. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši , částka, . Příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Z listiny označené jako „Kreditní karta , právnická osoba, “ č. , hodnota, ze dne , datum, (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž zejména zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně z čerpané částky. Jistinu se žalovaný ve smlouvě zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z čerpané částky, minimálně však , částka, .5. Z výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že žalobkyně v souladu s čl. 7. 1. úvěrových podmínek úvěr poskytnutý žalovanému zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k jeho splacení.6. Z listiny označené jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil na jistině úvěru částku , částka, . Na úrocích, poplatku za vedení účtu, nákladech na vymáhání a smluvní pokutě žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku , částka, .7. Z listiny „karta klienta“ soud zjistil, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem , částka, čistého měsíčně. Údaje o závazcích žalovaného získala dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil měsíční výdaje v celkové výši , částka, . K posouzení bonity žalovaného použila žalobkyně také částky normativních životních nákladů a nákladů na bydlení.8. Výpisy z lustrace žalovaného v registrech klientských informací byly soudu doloženy prostřednictvím listiny nadepsané jako „úvěrová zpráva“.9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru naopak zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně z čerpané částky a měsíční splátky jistiny ve výši 4 % z čerpané částky, minimálně však , částka, . Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradami splátek, pročež žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a úvěr zesplatnila. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný disponuje příjmem , částka, čistého měsíčně. Údaje o závazcích žalovaného získala dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Výpisy z těchto lustrací byly soudu řádně doloženy. Žalovaný v žádosti o úvěr tvrdil měsíční výdaje v celkové výši , částka, . K posouzení bonity žalovaného použila žalobkyně také částky normativních životních nákladů a nákladů na bydlení. Žalovaný na jistině úvěru dlužil ke dni podání žaloby částku , částka, . Na své další závazky ze Smlouvy o úvěru uhradil celkem částku , částka, .11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.13. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.18. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, .19. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.20. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , OPR-, právnická osoba, ., C-679/18).21. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.22. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne , datum, , Horyzont, C339/23).23. V rozsudku ze dne , datum, , CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena