38 C 422/2019-59 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 1 155 Kč a paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru sestávající z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 000 Kč (celkem tedy částku ve výši 21 812 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč. Žalovaná částka 16 652 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 5 287,10 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 229,88 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 012,95 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 363,97 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 258,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 15% p.a. smluvního úroku z jistiny 5 287,10 Kč za dobu od 4. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 4. 1. 2018 do 21. 5. 2019 úrok kapitalizovala částkou 1 350,12 Kč, a 8,5% p.a. úroku z prodlení z částky 5 516,98 Kč za dobu od 4. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 4. 1. 2018 do 21. 5. 2019 tento úrok kapitalizovala částkou 766,63 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. 2. Podáním ze dne [datum] ve znění jeho opravy ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 1 823,78 Kč představující část smluvní pokuty, částky výši 242,03 Kč představující část kapitalizovaného úroku a částky ve výši 111,41 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 9 812 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 155 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 4 800 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek) ve výši 3 000 Kč (celkem tedy částku 21 812 Kč) splatit ve 14 splátkách ve výši 1 558 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 12 660 Kč [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané žádost o úvěr vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od [datum] a jeho pravidelný měsíční příjem činí 18 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že dnem nástupu žalovaného do práce je [datum], pracovní poměr se sjednává na dobu určitou, a to na dobu dočasného přidělení žalovaného u třetí osoby, [právnická osoba] a.s., [IČO]. Výše hrubé mzdy se stanovila částkou 16 000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce srpen a září 2016, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného za měsíc srpen 2016 činil 11 189 Kč a za měsíc září 2016 činil 22 931 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 6 400 Kč, a to 3 000 Kč na bydlení a energie, 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalovaný mezi svými dalšími výdaji uvedl pouze půjčku (blíže neurčenou) se splátkou 1 200 Kč měsíčně. Dalšími výdaji měla být jen částka 200 Kč také blíže neurčená. Jiné výdaje uvedeny nebyly. V seznamu dluhů žadatele byl uveden dluh ve výši 16 300 Kč u věřitele [anonymizována dvě slova]. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a bezdětný. Žalovaný dále v den uzavření úvěrové smlouvy podepsal právním předchůdcem žalobkyně předpřipravené formulářové čestné prohlášení, v němž mimo jiné uvedl, že před uzavřením smlouvy o úvěru sdělil poskytovateli úvěru úplné, přesné a pravdivé informace o své finanční situaci, o svých příjmech a o pravidelných měsíčních nákladech a výdajích. Žalovaný dále prohlásil, že nezamlčel žádnou skutečnost, která by mohla ovlivnit uzavření smlouvy o úvěru, popřípadě měla dopad na jeho schopnost splácet závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru a že neplánuje přihlásit se do insolvence do řádného doplacení sjednávaného úvěru. Žalovaný dále uvedl, že od [datum] bydlí u rodičů. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. 9. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 10. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnos