11 C 177/2021-59 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu žalované z faktury [číslo] znějící původně na částku [částka], splatnou [datum], na kterou žalovaná následně plnila, čímž došlo k hmotněprávnímu uznání dluhu. 3. Při jednání soudu dne [datum] žalovaná uznala žalovanou částku co do [částka], žalobkyně poté prostřednictvím své zástupkyně navrhla, aby byl v tomto rozsahu vydán rozsudek pro uznání. Neboť žalovaná nárok proti ní uplatněný co do částky [částka] uznala a žalobkyně to navrhla, soud podle § 153a odst. 1 in fine o. s. ř. rozhodl v tomto rozsahu rozsudkem pro uznání (výrok I.). 4. Ve vazbě na zbývající předmět řízení se žalobkyně domáhala částky [částka] z titulu hmotněprávního uznání, přičemž zápočet žalované označila za nejistý, neurčitý, a proto neplatný. 5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že v části [částka] dluh zanikl díky zápočtu, který provedla přípisem ze dne [datum]. 6. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] znějící na částku [částka], jež měla být splatná dne [datum] (viz cit. faktura). Dne [datum] byla na účet žalobkyně pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu faktury zaúčtována částka [částka] z protiúčtu„ [právnická osoba]“ (viz výpis z [datum]), dále pak v téže výši i [datum] (viz výpis ze [datum]) a [datum] (viz výpis z [datum]). Účetní žalované pak potvrdila vzájemnou evidenci faktur, kdy k [datum] činil dluh na fakturu [číslo] částku [částka] (viz odsouhlasení faktur). Dne [datum] žalovaná vystavila fakturu znějící na žalobkyni a částku [částka], podle které účtuje smluvní pokutu za nedokončení díla – úklid klestu revír [obec] (viz faktura [číslo]) a poté přípisem ze dne [datum] provádí co do částky [částka] zápočet z faktury [číslo] vůči faktuře. [číslo] (viz jednostranný zápočet). 7. Soud provedl dokazování také objednávkou, fakturami [číslo] dodacími listy, výpisy z účtu ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], dohodou o vzájemném započtení závazků a pohledávek, výdajovými pokladními doklady, opravnými daňovými doklady, předžalobní výzvou, podacím lístkem a dále náhledy bankovnictví, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. <i>8. Podle § 1987 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.</i> <i>9. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.</i> <i>10. Podle § 2586 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.</i> 11. Skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z. V rámci trvající obchodní spolupráce žalobkyně žalované prováděla činnosti, které vyfakturovala mj. fakturou [číslo] na kterou zaplatila částku [částka], čímž žalovaná dluh podle § 2054 odst. 2 o. z. uznala. Částečnou úhradou je za dané situace nastolena vyvratitelná právní domněnka existence předmětného závazku žalované k žalobkyni, a to v plném rozsahu dle § 2054 odst. 2 o. z. 12. Jestliže uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se věřitel (žalobkyně) domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na dlužníku (žalované). 13. Žalovaná žalovanou částku dílem uznala (výrok I) a ve zbytku uvedla, že zanikla zápočtem (čehož imanentní součástí je taktéž uznání této částky). Vůči zápočtu namítla žalobkyně, že se jedná o nárok nejistý a neurčitý, a tedy neplatný. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení, přičemž není-li taková pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Žalovaná tedy zápočet provedla, žalobkyně takové započtení odmítla, když důvodnost zápočtu zpochybnila. Za takové situace je třeba považovat tvrzenou pohledávku žalované za žalobkyní za nejistou a neurčitou, a proto nezpůsobilou započtení. Jinými slovy, žalovaná nárok uznává, tvrdí, že proti němu má pohledávku, avšak tato pohledávka není způsobilá započtení, a proto námitce započtení dle § 98 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), nelze vyhovět. 14. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě co do žalované částky vyhověl, a to včetně příslušenství určeného dle splatnosti faktury [číslo] avšak žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok III), kdy již žalovaná s úhradou této částky v prodlení nebyla, neboť ji v mezidobí zaplatila. 15. Jinými slovy, soud žalobě vyhověl v rozsahu, v němž žalovaná nárok výslovně uznala v průběhu řízení (výrok I) a ve zbytku (výrok II) dílčími úhradami ve spojení s faktem, že jí provedený zápočet byl proveden v rozporu s § 1987 odst. 2 o. z., a tedy nemůže být zohledněn. 16. Za této situace pak soud nevyhověl návrhům na další dokazování, kterými měla být prokazována řádnost fakturace (tedy okolnost, jež nastala před úhradami, tedy hmotněprávním uznáním, co s ohledem na uznání již nemá relevanci) či řádnost zápočtu (jenž byl realizován v rozporu s § 1987 odst. 2 o. z., tedy nemohl mít zamýšlené účinky a nebylo třeba se v poměrech projednávané věci již zabývat tím, jak žalovaná k započítávané částce dospěla). 17. Přestože měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, přiznal jí soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. náklady řízení v plné výši, neboť se její neúspěch (výrok III. rozsudku) v poměru k celkovému předmětu řízení jeví jako neúspěch nepatrný a v rozsahu částečného zpětvzetí (srov. usnesení ze dne 10. 9. 2021, č. j. 11 C 177/2021-38), shledává soud, že došlo ke zpětvzetí pro chování žalované (§ 146 odst. 2 in fine o. s. ř.). Soud proto přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně. 18. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.