35 C 325/2020-33 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou podanou dne 19. 8. 2020, ve znění doplnění ze dne 23. 11. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 443,30 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu (webových stránek www.creditportal.cz) dne 29. 11. 2018 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované téhož dne úvěr ve výši 6 500 Kč, který se žalovaná zavázal Společnosti vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 943,30 Kč do 28. 12. 2018. Žalovaná však ničeho neuhradila, čímž Společnosti vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 s účinností k témuž dni postoupila Společnost pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. V podání ze dne 10. 12. 2020 žalobkyně uvedla, že k prokázání souhlasu žalované se Smlouvou prostřednictvím SMS, k ověřování totožnosti a úvěruschopnosti žalované Společností nemá žádné další důkazy. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr. 5. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako„ Smlouva o úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne 29. 11. 2018, kterou se měla Společnost zavázat poskytnout žalované bezhotovostní a bezúčelový úvěr ve výši 6 500 Kč a žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit Společnosti spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru před slevou ve výši 6 943,30 Kč, resp. po slevě ve výši 2 653,30 Kč do 28. 12. 2018 s tím, že roční úroková sazba činí 40 % (RPSN 9 742,60 %) – (viz Smlouva). Tato listina není podepsána žalovanou, toliko je u ní uveden SMS kód„ [anonymizováno]“, kdy žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nemá důkazu k tomu, že žalovaná skutečně tímto SMS kódem vyjádřila souhlas se Smlouvou. Stejně tak žalobkyně neměla důkazu k tomu, že Společnost skutečně prověřila úvěruschopnost žalované. Dne 29. 11. 2018 zaslala Společnost ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovanou, částku 6 500 Kč s variabilním symbolem odpovídajícímu rodnému číslu žalované a s popisem platby„ Zapujcka [anonymizováno]“ (viz potvrzení o provedení transakce). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 postoupila Společnost na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek; v přiloženém seznamu pohledávek byla pod poř. č. 392 uvedena pohledávka Společnosti za žalovanou ve výši 20 927,38 Kč (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 a příloha č. 1: Seznam pohledávek). Dopisem ze dne 17. 4. 2020, který tvořil přílohu výzvy k úhradě před podáním žaloby, sdělila Společnost žalované, že postoupila pohledávku ze Smlouvy na žalobkyni (viz dopis ze dne 17. 4. 2020). Dopisem ze dne 17. 4. 2020, zaslaným téhož dne, který se dostal do sféry žalované dne 20. 4. 2020, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou, aby žalobkyni uhradila částku 20 927,38 Kč nejpozději do tří dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz dopis ze dne 17. 4. 2020 vč. podacího archu a sledování zásilek). Žalovaná však ničeho nezaplatila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalované oznámeno Společností dopisem ze dne 17. 4. 2020. Soud má tedy prokázáno, že došlo nejen k řádnému uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl., ale i k oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi ze strany postupitele (Společnosti), takže postoupení pohledávky bylo nejen platné, ale i vůči dlužníkovi účinné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. V důsledku toho je žalobkyně aktivně věcně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 12. Žalobkyně tvrdila, že Společnost s žalovanou uzavřela dne 29. 11. 2018 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o úvěru, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť Smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalované si vynutit poskytnutí jistiny úvěru), na jejímž základě měla Společnost poskytnout žalované úvěr ve výši 6 500 Kč, kterou byla žalovaná povinna Společnosti vrátit do 28. 12. 2018. Na základě listiny označené jako„ Smlouva č. [anonymizováno]“, kterou žalobkyně soudu předložila, závěr o uzavření tvrzené smlouvy o úvěru mezi Společností a žalovanou učinit nešlo, když na této listině absentoval podpis žalované a nevyšel najevo jiný způsob projevení souhlasu žalované s uvedenou listinou. Ačkoliv je v tomto ohledu rozhodnutí ve své podstatě založeno na neunesení důkazního břemene, nepřistupoval soud jen z tohoto důvodu k nařízení jednání, neboť žalobkyně si byla své povinnosti důkazní nepochybně vědoma, přičemž sama uvedla, že není schopná ji splnit, takže trvání na proběhnutí ústního jednání by za této situace bylo toliko čistě formální a vedlo by jen ke zbytečnému navyšování nákladů řízení obou stran sporu. 13. Při absenci existence závazkového vztahu z tvrzené Smlouvy nelze přisvědčit právu žalobkyně na jakékoliv nároky, které by měly původ ve Smlouvě. Jestliže se tedy žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 6 500 Kč společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 943,30 Kč a s úrokem z prodlení, nebylo možné žalobnímu návrhu vyhovět. 14. Soud byl nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia povinen posoudit uplatněný žalobní návrh podle všech v úvahu přicházejících ustanovení, tedy i z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, načež dospěl k závěru, že žalobě alespoň částečně vyhovět lze. Z dokazování vyplynulo, že Společnost zaslala dne 29. 11. 2018 ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovanou, částku 6 500 Kč. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o zápůjčce lze právní poměr mezi účastnicemi kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od Společnosti na svůj účet částku 6 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívající v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. To, oč se žalovaná obohatila, tedy částku 6 500 Kč, je přitom povinna Společnosti (resp. po postoupení pohledávky žalobkyni) vydat ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. 15. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se tak v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitele