35 C 359/2020-14 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2015 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky Společnosti (dále jen„ VOP“). Na základě Smlouvy byla Společnost povinna poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací, současně mu pronajala přijímací zařízení [název] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) – (dále jen„ Zařízení“), které žalovaný převzal dne 27. 8. 2015. K zániku právního vztahu došlo na základě odstoupení od Smlouvy ze strany Společnosti dopisem ze dne 7. 12. 2016. V souladu s čl. 7 VOP byl žalovaný povinen vrátit Společnosti nepoškozené a funkční Zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy; jelikož tak neučinil, vznikla žalovanému povinnost uhradit Společnosti smluvní pokutu dle ceníku Společnosti ve výši 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupila Společnost na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku 2 000 Kč neuhradil i přes zaslané výzvy. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Dne 26. 8. 2015 uzavřeli Společnost a žalovaný Smlouvu, na jejímž základě se Společnost zavázala žalovanému dodávat sjednané služby elektronických komunikací (internet a kabelová televize) na adresu [adresa], a poskytnout mu k pronájmu Zařízení a žalovaný se naopak zavázal hradit za poskytnuté služby sjednanou částku. Žalovaný se dále zavázal uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud po skončení Smlouvy nevrátí pronajaté Zařízení včas a v pořádku dle čl. 7 a 7.6 VOP. Nedílnou součástí Smlouvy byly VOP (viz Smlouva). Dle čl. 7 věty první VOP je zákazník povinen do 7 dnů po ukončení Smlouvy vrátit Společnosti vrátil pronajaté Zařízení. Dle čl. 7 VOP v případě nevrácení přijímacího zařízení řádně a včas je Společnost oprávněna naúčtovat zákazníkovi smluvní pokutu dle ceníku (viz VOP). Dle Ceníku Společnosti smluvní pokuta požadovaná v případě, že přijímací zařízení (set-top box Handan CV-5000 CINX, Kaon KCF-SA PCO, CA Modul Smit, Modem, DRG, Router) není vráceno včas a v pořádku dle písm. f) Smlouvy a čl. 7 6. VOP, činí 2 000 Kč (viz Ceník Společnosti). Dne 27. 8. 2015 došlo ke zprovoznění internetu ve sjednaném místě, současně bylo žalovanému předáno Zařízení. Žalovaný byl v zakázkovém listě upozorněn na tom, že v případě nevrácení pronajatého zařízení Společnosti včas a v pořádku dle čl. 7 a 7.5 VOP je Společnost oprávněna požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaný prohlásil, že se seznámil s VOP, tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí kupní smlouvy. Uvedené žalovaný stvrdil svým podpisem (viz zakázkový list ze dne 27. 8. 2015). 5. Dopisem ze dne 7. 12. 2016 sdělila Společnost žalovanému, že pro řádné nehrazení služeb omezuje své služby, ke dni 20. 12. 2016 odstupuje od všech smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 4 933,45 Kč do 20. 12. 2016, jakož i k vrácení zařízení s upozorněním, že při nevrácení může naúčtovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč (viz dopis ze dne 7. 12. 2016). Dopisem ze dne 20. 1. 2017 vyzvala Společnost žalovaného k okamžité jednorázové úhradě dluhu ve výši 4 933,45 Kč nejpozději do 13. 2. 2017 a současně k vrácení Zařízení nebo k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč (viz dopis ze dne 20. 1. 2017). 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 postoupila Společnost žalobkyni své pohledávky za dlužníky podle specifikace uvedené v příloze č. II této smlouvy; v příloze byla uvedena pohledávka Společnosti za žalovaným ze Smlouvy v aktuální výši 6 933,45 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019, příloha k této smlouvě a potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 5. 2. 2019). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný zpraven v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019 (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou výzvu ze dne 18. 3. 2019 a ze dne 1. 6. 2020 (viz předžalobní upomínky ze dne 18. 3. 2019 a ze dne 1. 6. 2020 vč. podacího archu a sledování zásilek). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.</i> <i>8. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.</i> <i>9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>10. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze Smlouvy postoupila Společnost ke dni 31. 1. 2019 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 18. 3. 2019. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 12. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2015 Smlouvu coby smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, tedy tzv. nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., jejímž obsahem byl závazek Společnosti zajišťovat žalovanému služby sítě internet a kabelovou televizi na místo připojení [adresa], a poskytnout žalovanému do pronájmu Zařízení a závazek žalovaného platit žalobkyni za tyto služby částku dle ceníku. Dle čl. 7 VOP, které tvořily stejně jako Ceník Společnosti v souladu s § 1751 odst. 1 o. z. nedílnou součást Smlouvy, byl žalovaný povinen po skončení právního vztahu vrátit Společnosti poskytnuté Zařízení. Smluvní strany si pro případ nevrácení Zařízení sjednaly v čl. 7 VOP právo Společnosti účtovat žalovanému smluvní pokutu dle Ceníku, tj. v tomto konkrétním případě ve výši 2 000 Kč, přičemž právo požadovat smluvní pokutu bylo rovněž uvedeno ve Smlouvě samotné, která měla formulářovou podobu, v poslední větě před podpisy smluvních stran. O povinnosti hradit smluvní pokutu pro případ nevrácení Zařízení byl žalovaný rovněž poučen v zakázkovém listě ze dne 27. 8. 2015. 13. Ačkoliv jsou soudu známy závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, ohledně neplatnosti smluvní pokuty sjednané ve všeobecných obchodních podmínkách, má soud za to, že uvedené závěry na tento konkrétní případ nedopadají, neboť právo na smluvní pokutu bylo sjednáno nejen ve VOP, ale rovněž ve Smlouvě samotné a žalovaný byl o smluvní povinnosti k vrácení Zařízení pod sankcí smluvní pokuty informován rovněž v zakázkovém listě. 14. V daném případě smluvní vztah zanikl na základě odstoupení od smlouvy, které učinila Společnost v dopise ze dne 7. 12. 2016, současně Společnost vyzvala žalovaného k vrácení Zařízení do 20. 12. 2016. Jelikož tak žalovaný neučinil, vyzvala jej Společnost dopisem ze dne 20. 1. 2017 k vrácení zařízení nebo zaplacení smluvní pokuty, což žalovaný nesplnil, a to ani na následné výzvy zástupce žalobkyně ze dne 18. 3. 2019 a ze dne 1. 6. 2020. S ohledem na uvedené soud – při shledání oprávněnosti žalobního návrhu – zavázal žalovaného k úhradě smluvní pokuty svým rozhodnutím (výrok I.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 15. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění jejího práva. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 písm. a) až c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal