36 C 234/2021-49 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ společnost“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 3 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč (celkem tedy částku ve výši 37 800 Kč) v 78 týdenních splátkách ve výši 485 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 14 180 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na jejímž základě se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč, s administrativním poplatkem ve výši 4 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 400 Kč (celkem tedy částku 37 800 Kč) splatit v 77 týdenních splátkách ve výši 485 Kč a v 78. splátce ve výši 455 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o úvěru [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 14 180 Kč. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka – žádost o zápůjčku vyplněno, že žalovaný je v invalidním důchodu a jeho pravidelný měsíční příjem činí 9 249 Kč, a to 5 249 Kč čistý příjem – hlavní a 4 000 Kč další příjmy (blíže neurčené). Výdaje žalovaného byly v kartě zákazníka uvedeny částkou 3 500 Kč, a to osobní výdaje. U výdajů na bydlení byla uvedena poznámka„ platí matka“. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu společně s jiným rodinným příslušníkem a má v současnosti půjčku u žalobkyně v celkové výši 13 000 Kč, kterou splácí částkou 1 560 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného ověřila doklady vyžádanými od žalovaného, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Uvedené doklady žalobkyně nepředložila s tím, že je nemá k dispozici, avšak žalovaný podpisem smlouvy o úvěru potvrdil, že ověření schopnosti úvěr splácet tímto způsobem proběhlo. 5. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). 6. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně poštovního podacího lístku). 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 14. Je tedy dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, proto nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen, pokud si to zaslouží tím, že jsou v řízení aktivní a namítají, že v jeho případě úvěrující jeho schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházel její právní předchůdce z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka a tyto in