36 C 246/2021-57 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) a žalovaným. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 8 530 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 737,70 Kč, poplatek za služby ve výši 2 782,30 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 005,19 Kč za dobu od 18. 5. 2019 do 29. 11. 2019, 18,96% p.a. úrok z nesplacené jistiny 9 737,70 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 498,45 Kč za dobu od 25. 5. 2019 do 29. 11. 2019 a 9,75% p.a. úrok z prodlení z jistiny 9 737,70 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a o oznámení postoupení pohledávky z téhož dne. 2. Žalovaný se dovolával neplatnosti úvěrové smlouvy, protože právní předchůdce žalobkyně řádně neprověřil jeho úvěruschopnost. V době uzavření úvěrové smlouvy pracoval v [anonymizována dvě slova] s příjmem 15 – 16 000 Kč, někdy míň a k tomu pobíral invalidní důchod ve výši 10 000 Kč. Splácel hypotéku a další úvěr od banky, celkem částkou 5 – 6 000 Kč. K tomu měl dluh u mobilního operátora přes [částka] a dluh u [anonymizováno] kolem 10 000 Kč. Kvůli exekucím měl zablokovaný účet, proto mu vznikly nedoplatky za bydlení. Úvěr potřeboval na úhradu dluhu u mobilního operátora. Kromě občanského průkazu právnímu předchůdci žalobkyně nic nepředkládal. Jeho zadlužení nikdo nezkoumal. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací [právnická osoba] a žalovaným byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 11 000 Kč byla žalovanému předána (smlouva) a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených smluv a oznámení postupníka o postoupení pohledávky z [datum] včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce do karty zákazníka. Podle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaný předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a doklad o výměře důchodu, podle nichž byl zaměstnán na dobu určitou do 30. 6. 2018 jako uklízeč v [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za mzdu ve výši 10 240 Kč měsíčně a pobíral invalidní důchod ve výši 10 300 Kč. Splácel hypotéku a úvěr měsíční splátkou ve výši 5 000 Kč, bydlel ve vlastním s náklady ve výši 4 200 Kč měsíčně a jeho další výdaje činily 3 500 Kč měsíčně. Pracovní smlouvu, výplatní pásky a doklad o výměře důchodu žalobkyně nepředložila, neprokázala tedy, že příjmy žalovaného její právní předchůdce ověřil. Pokud se týká výdajů žalovaného, v kartě zákazníka nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalovaného bylo možné ověřit. V kartě zákazníka nebyly rovněž uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného. 5. Žalobkyně poukazovala na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona), přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, která v daném případě již uplynula. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), přičemž v dané věci již uplynula tříletá promlčecí lhůta a žalovaný tak již nemůže neplatnost smlouvy ani namítat, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 12. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 13. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží kdykoliv z úřední povinnosti. 14. Jak bylo uvedeno v bodu 4 rozsudku, žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a doklad o výměře důchodu, případně jiné důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartě zákazníka. Výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartě zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalovaného mohly vyplývat. Podle vyjádření žalovaného příjmy a výdaje v kartě zákazníka sice odpovídají, ale jeho zadlužení nikdo nezkoumal. Přitom právě kvůli svým dluhům žádal o úvěr, protože bez dalšího zadlužení je nebyl schopen hradit. Právní předchůdce žalobkyně před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neprověřil poměry žalovaného, když vůbec nezkoumal míru jeho zadlužení. 15. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. 16. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného