36 C 273/2020-306 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se s tvrzením, že je univerzální závětní dědic po své matce [jméno] [příjmení], které byl v restitučním řízení mimo jiné vydán pozemek [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec], jehož součástí je budova [adresa] (dále jen budova), domáhal náhrady škody ve výši žalované částky, protože žalovaný porušil svou povinnost nakládat s předmětnou nemovitostí s péčí řádného hospodáře. Porušení této povinnosti spatřoval v tom, že žalovaný nechal vzlínat zemní vlhkost do zdí budovy [adresa] (svislých konstrukcí) až do stavu, kdy není bez rozsáhlé rekonstrukce způsobilá dalšího užívání. Kromě zanedbání péče provedl neodborné stavební úpravy budovy a jejího okolí, které vlhnutí zdí ještě umocnily: a) neprodyšné cementové vnitřní omítky, b) neprodyšná vnější fasáda, c) vyspádování okapového chodníku směrem k budově, díky čemuž zatéká dešťová voda do obvodových zdí, d) nedostatečné vyspádování parkovací plochy od budovy, proto se dešťová voda kumuluje v blízkosti budovy a zatéká do podloží pod budovu, e) neudržovaný rozpadající se anglický dvorek, z něhož nemůže odtékat voda a zatéká do základů budovy, f) ubourání komínových průduchů. 2. Škoda, kterou žalobce požadoval nahradit, představuje náklady na odstranění vlhkých vnitřních omítek a neprodyšné fasády a na zhotovení nových vnitřních a vnějších sanačních omítek, náklady na výměnu zkorodovaných zárubní, náklady na opravu vyspádování parkovací plochy u budovy a na opravu zanedbaného anglického dvorku. 3. Žalovaný vzlínající vlhkost do zdí budovy nerozporoval, ale odmítl, že by byla důsledkem porušení jeho povinnosti pečovat o budovu jako řádný hospodář. Zdůraznil, že odpovídá jen za škodu vzniklou porušením této povinnosti v době od účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen z. č. 229/1991 Sb.), do předání nemovitosti matce žalobce. Dále poukazoval na několik faktorů, které dle něj mohou ovlivňovat vlhkost zdí: a) budova [adresa] má více než 100 let a od počátku není nikterak zajištěna proti vzlínání zemní vlhkosti b) před účinností z. č. 229/1991 Sb. byly na budově prováděny opravy, které mohly ovlivnit vlhkost zdí (např. výměna podlah v prvním nadzemním podlaží) c) žalobce o budovu po jejím vrácení řádně nepečuje. 4. Žalovaný současně odmítl, že by vlhkost zdiva zhoršily jím provedené a žalobcem vytýkané opravy a poukázal na to, že naopak řadou investic budovu zhodnotil, když zajistil její statiku, provedl její plynofikaci, upravil okolní plochy a zrekonstruoval vnitřní prostory. 5. Žalobce odpovědnost žalovaného za tvrzenou škodu opíral o § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. <i>6. Dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušením těchto povinností, zůstává ustanovením § 28 nedotčeno.</i> 7. Dle citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu škody oprávněné osobě vůči povinné osobě za těchto předpokladů: a) povinná osoba poruší povinnost nakládat s vydávanou nemovitostí ode dne účinnosti z. č. 229/1991 Sb. do vydání nemovitosti s péčí řádného hospodáře b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti ve vymezeném období a vznikem škody. 8. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] vyplývá, a nebylo to ani mezi účastníky sporné, že oprávněnou osobou, které byl pozemek p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], jehož součástí je budova [adresa], vydán, je [jméno] [příjmení] a povinnou osobou ve smyslu § 5 odst. 2 písm. a) z. č. 229/1991 Sb. je žalovaný. 9. [jméno] [příjmení] tak svědčil případný nárok na náhradu škody dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. Její darování nemovitosti žalobci na tom nic nemění. 10. [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela (viz úmrtní list), majetkové právo na náhradu škody dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. je součástí její pozůstalosti (§ 1475 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.)) a předchází na dědice. Nabytí dědictví potvrzuje soud (§ 1670 o. z.), který tak v případě pozůstalosti [jméno] [příjmení] dosud neučinil. Dosud tak není zřejmé, kdo je dědicem a na koho přechází právo na náhradu škody dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. a není tak na jisto postavena aktivní legitimace žalobce v projednávané věci. Žalobce sice předložil závěť, v níž mu [jméno] [příjmení] veškerý svůj majetek odkázala, ale soudu je z úřední činnosti známo, že tato závěť byla v pozůstalostním řízení zpochybněna (informace o stavu pozůstalostního řízení). 11. Žalobce po provedeném dokazování, na jehož provedení se soud s ohledem na náklady s ním související s účastníky dohodl, navrhl, aby řízení bylo přerušeno do skončení pozůstalostního řízení, protože soud si v projednávané věci nemůže posoudit, kdo je dědicem po zůstavitelce, okruh dědiců není dosud znám a není známo, s kým bude žaloba v konečném důsledku projednávána. K uvedenému je třeba uvést, že projednávané věci podal žalobu žalobce nikoliv jeho matka, tudíž soud po její smrti nepovede řízení s jejími dědici. Výsledek pozůstalostního řízení je významný jen pro posouzení aktivní legitimace žalobce ne pro okruh účastníků. 12. Žalobě bylo možné vyhovět a přiznat žalobci uplatněný nárok pouze za předpokladu, že by byly naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu, a pokud by právo na náhradu škody svědčilo žalobci. Pokud by jeden z těchto předpokladů nebyl naplněn, bylo třeba žalobu zamítnout. Právo uplatněné v tomto řízení by na žalobce přešlo a byl by jeho nositelem pouze za předpokladu, že by mu jeho nabytí potvrdil soud v pozůstalostním řízení. Pokud však soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za žalovanou škodu, nebylo nutné na výsledek pozůstalostního řízení čekat, protože na zamítnutí žaloby nemohl nic změnit. 13. Zákon č. 229/ 1991 Sb. zakotvil povinnost povinné osoby nakládat s nemovitostmi, které byly předmětem restitučního nároku, s péčí řádného hospodáře, aniž by péči řádného hospodáře definoval. Představuje očekávatelnou míru péče o nemovitost, která je předmětem vydání. Rozsah této minimální očekávatelné péče, kterou zákon č. 229/ 1991 v § 5 odst. 3 ukládá povinné osobě, lze definovat na základě jiných právních předpisů, v nichž byl tento pojem též použit. 14. Podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), musel s péčí řádného hospodáře pečovat o zástavu zástavní věřitel, přičemž § 162 odst. 1 obč. zák. ukládal zástavnímu věřiteli povinnost opatrovat a chránit zástavu před poškozením, ztrátou a zničením. S péčí řádného hospodáře musel správce dědictví spravovat dědictví (§ 480a odst. 3 obč. zák.). Dle § 37a zákona č. 94/1963, o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013, byli rodiče povinni pečovat o jmění dítěte s péčí řádného hospodáře, což dle komentářové literatury představuje povinnost spravovat jmění tak, aby dítě neutrpělo újmu. 15. Zákon č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, v § 159 odst. 1 definuje péči řádného hospodáře jako péči vykonávanou s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí. Zákon o obchodních korporacích č. 90/ 2012 Sb. v § 51 odst. 1 uvádí, že pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo jedná informovaně, v obhajitelném zájmu spravovaného jmění a s nezbytnou loajalitou. 16. Z uvedeného vyplývá, že řádný hospodář je takový hospodář, který pečuje o cizí jmění se znalostí jeho stavu a charakteru a sleduje jeho zájmem. Náležitá pečlivost při výkonu správy vylučuje lajdácký a laický přístup. 17. Péče řádného hospodáře však na druhou stranu neznamená neomezené investice do spravovaného majetku, ale představuje v dané chvíli péči se znalostí věci při respektování omezených finančních zdrojů. 18. Pojem péče řádného hospodáře je současně nutné vykládat s ohledem na účel, který zákonodárce úpravou obsaženou v § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. sledoval, kterým je snaha zabránit poškození a znehodnocení nemovitosti v důsledku zanedbání řádné péče v době, kdy nabyla účinnosti právní úprava o vydání nemovitosti, do jejího vydání oprávněné osobě (viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 853/2003). 19. Z uvedeného vyplývá, že povinná osoba je povinna o nemovitost pečovat i v uvedeném období, kdy je zřejmé že bude předmětem vydání, a to minimálně tak, aby nebyla znehodnocena, což znamená minimálně udržovat hodnotu, kterou měla v době, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 229/1991 Sb. zavádějící povinnost vydat nemovitosti oprávněným osobám. Odpovědnost povinné osoby dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. je dána nejen, pokud v daném období nemovitost ztratila na své hodnotě (byla znehodnocena) v důsledku absence jakékoliv péče (zanedbání péče), ale i v důsledku péče, která nerespektuje stav,