38 C 174/2021-105 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 73 477,06 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 7 973,63 Kč a dále s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 70 205,91 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 477,06 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) žalovanému na základě žádosti ze dne [datum] poskytla žalovanému revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem do výše 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Protože se dostal s úhradou splátek do prodlení, právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 31. 12. 2020 od smlouvy o úvěru odstoupil. K uvedenému datu žalovaný prostřednictvím kreditní karty vyčerpal celkem částku 194 050 Kč a uhradil 144 695 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 70 205,91 Kč, pojistné ve výši 1 407,65 Kč, poplatky ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 163,50 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovanému byl na základě žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“) ze dne [datum] poskytnut [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný si sjednal soubor pojištění [anonymizováno] za měsíční úhradu ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky byla ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč (smlouva o úvěru). Nedílnou součástí žádosti/smlouvy byly produktové podmínky pro revolvingové úvěry účinné od 1. 11. 2017 (dále také jako„ PP“), podle nichž byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit, dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce s tím, že odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě. (článek 3.-2 PP) (produktové podmínky). 4. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 194 050 Kč a uhradil částku 144 695 Kč (výpis z úvěrového účtu, výpis z bankovního účtu žalobkyně, a výpis z interní účetní evidence). Protože žalovaný řádně a včas neplatil splátky úvěru za měsíce červen 2020 až listopad 2020 (výpis z úvěrového účtu), žalobkyně v souladu s jejím smluvním oprávněním dopisem ze dne 25. 11. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila s tím, že ke dni 31. 12. 2020 se úvěr v celkové výši 81 451 Kč stane splatným v celém rozsahu. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno žalovanému na adresu dle smlouvy (odstoupení od úvěrové smlouvy). 5. Společnost [anonymizována čtyři slova] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). 6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů získaných od žalovaného o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 06/2007 u společnosti [právnická osoba] a jeho pravidelný měsíční příjem činí 30 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 10 000 Kč, a to 5 000 Kč náklady na bydlení a 5 000 Kč finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.). Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů/dětí, je svobodný a vyživuje 2 děti. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně provedl kontrolu žalovaného v registru [příjmení], přičemž žalovaný zde nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Žalovaný byl dále dle sdělení žalobkyně lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí, registru ARES a NRKI/BRKI. Žádné relevantní listiny však žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila s tím, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že informace poskytnuté jím jako údaje k posouzení úvěruschopnosti jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčel žádné relevantní informace. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek včetně té žalované a potvrzení o zaplacení úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotře