38 C 249/2021-82 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) a žalovanou. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 39 255 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 87 668 Kč, úhrady za služby ve výši 41 921 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 563,02 Kč, 19,12 % z nesplacené jistiny 87 668 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 655,95 Kč a 10% p.a. úrok z prodlení z jistiny 87 668 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o oznámení právního předchůdce o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podáním doručeným soudu dne [datum] v 18:07 hodin požádala o odročení jednání z důvodu její nemoci respiračního charakteru. Soud přesto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, neboť onemocnění, které uvedla v žádosti o odročení jednání, nebylo takového rázu, aby jí skutečně bránilo v účasti na jednání. Zdravotní potíže současně nikterak nedoložila a žádost o odročení jednání soudu zaslala až večer před jednáním. Nadto se ve věci nikterak nevyjádřila, ač k tomu byla soudem usnesením č. j. 38 C 249/2021-39 ze dne 5. 8. 2021 vyzvána, přičemž jí v tom zjevně nic nebránilo. Žalovaná tak nevznesla žádná relevantní tvrzení proti nároku uplatněnému žalobou, přičemž její osobní účast u jednání soudu s ohledem na absenci relevantních tvrzení ve věci z její strany a s ohledem na fakt, že její účastnický výslech nebyl navrhován, nebyla nutná. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 74 984 Kč a s poplatkem ve výši 12 000 Kč (celkem tedy částku 186 984 Kč) splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 7 791 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Dne [datum] byla částka ve výši 100 000 Kč převedena na účet žalované (sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 39 255 Kč [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v kartě zákazníka, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila. 5. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má jedno nezaopatřené dítě a v kolonce typ bydlení je uvedeno vlastník. Pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem 35 000 Kč. Výdaje žalované byly uvedeny částkou 20 186 Kč měsíčně, a to 3 410 Kč osobní výdaje, 2 000 Kč vyživovací povinnost, 4 000 Kč výdaje na bydlení a 1 000 Kč ostatní výdaje (doprava, tel., apod.). 6. Žalobkyně předložila přiznání žalované k dani z příjmu za rok 2016 a za rok 2017 a faktury, jimiž za pět měsíců (srpen až prosinec 2017) žalovaná vyúčtovala odměnu za zpracování účetnictví a za zprostředkování hypotečního úvěru pro klienty v celkové výši 76 408 Kč. V centrální evidenci exekucí pak právní předchůdce žalobkyně ověřila, že žalovaná zde k [datum] nebyla vedena. 7. Žalobkyně poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), podle kterého neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebiteslkém úvěru [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 14. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 17. S ohledem na tyto judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 18. V dané věci právní předchůdce žalobkyně sv