38 C 281/2021-56 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se na soud obrátila s tvrzením, že její právní předchůdkyně - společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen "Provident") uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se vedle vrácení přenechané částky zavázal k zaplacení poplatku dalších [částka] (tj. úrok ve výši 29 % za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši [částka], odměna za zpracování a doručení ve výši [částka] a částka za administrativní činnost - komfortní splácení v hotovosti - ve výši [částka]). Celkem tak měl zaplatit [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný zaplatil [anonymizováno] celkem [částka]. Následně [anonymizováno] pohledávku z uvedené smlouvy postoupil na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku celkem ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka] (tj. 29 % ročně z [částka] za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] (tj. 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]), úroku ve výši 29 % ročně a současně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřel s [anonymizováno] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě [anonymizováno] přenechal žalovanému částku [částka]. Žalovaný se vedle vrácení přenechané částky zavázal k zaplacení poplatku dalších [částka] (tj. úrok ve výši 29 % za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši [částka], odměna za zpracování a doručení ve výši [částka] a částka za administrativní činnost - komfortní splácení v hotovosti - ve výši [částka]). Celkem tak měl zaplatit [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný zaplatil [anonymizováno] celkem [částka]. Následně [anonymizováno] pohledávku z uvedené smlouvy postoupil na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se tak na žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku celkem ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka] (tj. 29 % ročně z [částka] za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] (tj. 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]), úroku ve výši 29 % ročně a současně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač mu byly žaloba i předvolání k jednání doručovány na jeho adresu pro doručování, tj. adresu místa jeho trvalého pobytu, postupem podle § 49 o. s. ř., k nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Na podkladě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že mezi [anonymizováno] na straně jedné a žalovaným na straně druhé byly uzavřeny smlouvy o shora citovaném obsahu. Již ve smlouvách samotných bylo výslovně zmíněno, že tyto smlouvy podléhají úpravě provedené zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ostatně je patrné, že uvedenými smlouvami poskytl [anonymizováno] peněžité zápůjčky žalovanému coby spotřebiteli, pročež je tyto zápůjčky ve smyslu uvedeného zákona na místě kvalifikovat jako spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaný na pohledávky z uvedených smluv zaplatil dosud jen [částka] (tj. 3 113 + [částka]), jak potvrdila sama žalobkyně. 5. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) mimo jiné vyplývá povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Jak vyložil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli již úvěr či jiné služby poskytli dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění skutečnost, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem citovaných ustanovení zákona lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje, které dlužník uvedl, ověří, resp. objektivně podloží, například potvrzením zaměstnavatele apod. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 i Nejvyšší správní soud. 7. Shora uvedené úvahy o charakteru a obsahu povinnosti poskytovatele zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele jakož i úvahy o následcích porušení této povinnosti, rozvinul Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 702/20 ze dne [datum]. V tomto svém rozhodnutí se Ústavní soud především přihlásil k myšlence, že obecné soudy mají povinnost zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení uvedené povinnosti ze strany poskytovatele (viz také rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR Finance). 8. K prokázání toho, jak [anonymizováno] splnil svou povinnost posoudit před uzavřením předmětných smluv úvěruschopnost žalovaného, předložila žalobkyně jen zákaznické karty vyplněné ve dnech [datum] a [datum]. Podle první z nich měl žalovaný ze zaměstnání čistý příjem měsíčně [částka], což mělo být doloženo jeho pracovní smlouvou a výplatními páskami za únor a březen 2017. jeho udávaný další příjem [částka] čistého měsíčně doložen nebyl. Jeho pravidelné měsíční výdaje byly pouze odhadnuty částkou [částka]. Ve druhé ze zákaznických karet byl uveden příjem žalovaného ze zaměstnání [částka] čistého měsíčně s tím, že byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami za duben až červen 2017. Další čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši [částka] měsíčně doložen nebyl. Stejně tak nebyly doloženy pouze odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši [částka]. V rámci výdajů žalovaného pak nebyly ani zahrnuty interní splátky zápůjčky ze dne [datum]. Z uvedeného je patrné, že v obou případech především zcela chybělo posouzení výdajů žalovaného a dalších příjmů žalovaného, resp. jeho domácnosti. Takto provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany poskytovatele nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona, neboť v otázce výdajů bylo vycházeno jen z údajů poskytnutých žalovaným, přičemž tyto nebyly nikterak ověřeny. Stěží tedy mohl být naplněn požadavek náležitého posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zejména na základě porovnání jeho příjmů na straně jedné a výdajů na straně druhé. 9. Nadto žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila skutečnosti, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného v obou případech posouzena. Nebyla předložena ani jedna listina dokládající poměry žalovaného, z níž mělo být před uzavřením uvedených smluv o spotřebitelském úvěru vycházeno. Z ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru přitom vyplývá povinnost poskytovatele ([anonymizováno]) uchovávat zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Tato povinnost není bez významu. Má-li být později (například v soudním řízení) zkoumáno, jakým způsobem byla ze strany poskytovatele skutečně úvěruschopnost spotřebitele zkoumána, je předpokladem objektivity takového přezkumu předložení listin a jiných důkazů, jimiž