38 C 347/2020-51 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 455 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a pojištění ve výši 129 Kč (celkem tedy částku ve výši 8 084 Kč) v 43 týdenních splátkách ve výši 188 Kč. Žalovaná částka 7 184 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 5 000 Kč, zůstatek neuhrazeného úhrady za administrativní činnost ve výši 744,40 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 325,60 Kč a zůstatek poplatku za pojištění ve výši 114 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 20,98% p.a. smluvního úroku z jistiny 5 000 Kč za dobu od 22. 7. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 22. 7. 2018 do 29. 11. 2019 úrok kapitalizovala částkou 1 445,29 Kč, a 9% p.a. úroku z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 29. 7. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 29. 7. 2018 do 29. 11. 2019 tento úrok kapitalizovala částkou 611,25 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] [anonymizována tři slova] smluvně postoupena žalobkyni. 2. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru sestávajícími z úroku ve výši 455 Kč, z poplatku ve výši 1 000 Kč, z úhrady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a z poplatku za pojištění ve výši 129 Kč (celkem tedy částku 8 084 Kč) splatit ve 43 týdenních splátkách ve výši 188 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 900 Kč. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku). 3. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka žádost o zápůjčku vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný na částečný úvazek na dobu neurčitou od 02/2017 a jeho pravidelný měsíční příjem činí 6 227 Kč s tím, že 5 000 Kč činí doplatek„ na ruku“. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 5 000 Kč, a to 1 000 Kč na bydlení, 3 500 Kč na osobní výdaje, 300 Kč na spoření/pojištění a 200 Kč na další výdaje jako sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a má 1 dítě. Žalovaný dále v den uzavření úvěrové smlouvy podepsal právním předchůdcem žalobkyně předpřipravené formulářové čestné prohlášení, v němž mimo jiné uvedl, že proti jeho osobě je vedena 1 exekuce a že svým podpisem stvrzuje úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených v kartě zákazníka – žádosti o zápůjčku. Žalovaný dále prohlásil, že se nenachází v úpadku a není předlužen, a že proti němu nebylo zahájeno insolvenční řízení, a že mu nejsou známy jakékoli okolnosti a skutečnosti, v jejichž důsledku by mělo být insolvenční řízení proti němu zahájeno. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného ověřila doklady vyžádanými od žalovaného, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žádné relevantní listiny však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy ani výdaje žalovaného. 4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. 9. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 10. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. z