46 C 120/2021-228 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 31. 12. 2020, ve znění doplnění ze dne 21. 6. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 38 703 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tím, že mu svědčí výkon práva hospodaření k lesům ve vlastnictví České republiky a vztahují se na něj práva a povinnosti vlastníka lesů podle § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná v roce 2017 provozovala zdroj znečišťování ovzduší – teplárnu v [obec], přičemž v uvedeném roce vypustila do ovzduší 1 675,103 tun SO2 a 607,723 tun NOx, které škodlivě působí na lesní porosty spravované žalobcem. V důsledku vypouštění emisí SO2 a NOx vznikla žalobci na jím spravovaných lesních porostech v roce 2017 celková imisní škoda ve výši 43 620 427 Kč, kterou žalobce vypočetl podle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Podíl žalované na této škodě byl stanoven za použití závěrů znaleckého posudku RNDr. Pavla Hadaše, Ph. D. ze dne 14. 9. 2019, č. 2-132/ 2019, tak, že škoda z předčasného smýcení činila 620 Kč, ze snížení přírůstu lesního porostu činila 8 172 Kč, ze snížení produkce lesního porostu činila 24 660 Kč a ze snížení kvality lesního porostu činila 5 251 Kč. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Potvrdila, že je provozovatelkou teplárny [obec], přičemž v roce 2017 vypustila do ovzduší 1 675,094 t SO2 a 607,624 t NOx. Zpochybnila výpočet škody, kdy namítla, že žalobce žádnou reálnou škodu, která by byla přičitatelná imisím SO2 a NOx žalované v terénu nikdy nezjišťoval, kdy škodu určil sám toliko podle vyhlášky č. 55/1999 Sb., která pracuje s 20 let zastaralými pásmy ohrožení imisemi. Dále namítla, že chybí tedy příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a imisemi produkovanými žalovanou. Zpochybnila, že by provozovala zařízení, které je zdrojem zvýšeného nebezpečí dle § 2925 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdy mj. dodržuje právními předpisy stanovené emisní limity, a proto odpovědnostní vztah by bylo nutno posoudit podle § 2924 o. z., který umožňuje liberaci škůdce. Jak bylo prokázáno v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 136/2020, žalovaná nezůstala pouze u dodržování zákonných limitů, ale v rámci svých ekonomických možností učinila veškerou rozumnou péči, kterou lze požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalovaná rovněž zpochybnila postupy znalce RNDr. Pavla Hadaše, Ph.D., jakož i namítla nepoužitelnost znaleckého posudku, který je mimo obor působnosti znalce, je vnitřně rozporný, hodnotí i právní otázky, nebylo provedeno šetření v terénu a celkově dochází k hrubým zkreslením. 3. Žalovaná provozuje a i v roce 2017 provozovala zdroj znečištění, kterým je Teplárna [obec] (viz shodné tvrzení stran). Podle ročního výkazu škodlivin a provozu odlučovacího zařízení za rok 2017 žalovaná v tomto svém zařízení vyprodukovala a do ovzduší vypustila 1 675,094 t SO2 a 607,625 t NOx. 4. Žalobce je státním podnikem, který mj. spravuje lesní půdní fond a lesní porosty na něm rostoucí, které jsou ve vlastnictví nebo v užívání státu, zajišťuje provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů, chrání lesní půdní fond, vykonává odbornou správu lesů. Žalobci byl mimo jiné rovněž výkon veškerých vlastnických práv k majetku, ke kterému má právo hospodaření (viz rozhodnutí o založení žalobce na č. l. 19, rozhodnutí o přizpůsobení zakládací listiny na č. l. 21, podklady pro registraci na č. l. 25). V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu lze tedy uzavřít, že žalobce je nepochybně aktivně věcně legitimován k uplatnění nároku na náhradu škody z imisí na lesním půdním fondu a na lesních porostech (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 25 Cdo 325/2002 (uveřejněný pod č. 46/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek)). 5. Žalobce sám eviduje a vypočítává celkovou imisní škodu, přičemž postupuje podle vyhlášky č. 55/1999 Sb. Škody na lesích eviduje odděleně podle jejich příčiny a sám tak mimo jiné zaznamenává imisní škodu. Podle vizuální kontroly prováděné zaměstnanci žalobce je určeno, který strom byl vytěžen v důsledku imisí, přičemž na základě takto zaznamenaných údajů je vypočítána žalobcem škoda z předčasného smýcení ve výši (viz § 7cit. vyhl.) a ze snížení kvality (viz § 11 cit. vyhl.). Rovněž škodu ze snížení přírůstu (viz § 9 cit. vyhl.) stanovuje sám žalobce za použití administrativně stanovených pásem ohrožení a lesních hospodářských plánů. Podle § 10 cit. vyhl. vypočítává žalobce také škodu ze snížení produkce představující rozdíl mezi hodnotou cílových dřevin a hodnotou dřevin náhradních, které pěstuje v místech, kde podle něj v důsledku imisí není možné pěstovat dřeviny cílové. 6. Znalec RNDr. Pavel Hadaš, Ph.D. (viz znalecký posudek na č. l. 29), definoval škodu z předčasného smýcení coby újmu vyplývající z toho, že porost nemohl dosáhnout odpovídajícího mýtního, tzn. plánovaného věku. Škoda se stanoví pomocí ceny porostu v době vynucené těžby, násobené tzv. procentem mýtní nezralosti. Přitom se hmota uhynulých stromů, kde příčinu určuje na místě odborný lesní hospodář, zjišťuje exaktně a je vedena v dokladech lesní hospodářské evidence. Škoda ze snížení přírůstu lesního porostu se provádí pro lesní porosty do věku 5 let včetně a pro lesní porosty nad 5 let. Stanoví se pomocí koeficientu K1 vyjadřujícího poměr přírůstu poškozeného a zdravého lesního porostu, který se určí podle pásem ohrožení a stupňů poškození. Takové hodnocení se provádí při každé obnově lesních hospodářských plánů (LHP) zcela nezávislou organizací. Poškození je stanoveno podle stupně defoliace konkrétních porostů přímo v terénu. Pásmo ohrožení představuje prognózu očekávané životnosti porostu v důsledku působení imisí. Škoda ze snížení produkce v důsledku záměny dřevin vznikne tak, že v poškozené oblasti nemůže být provedeno zalesnění dřevinami, které by zajistily nejen ekologické, ale i ekonomické funkce lesa. V praxi např. v oblasti Krušných hor jde o to, že zalesnění je prováděno zejména břízou, jeřábem, smrkem pichlavým, modřínem, kosodřevinou, borovicí pokroucenou a nemohou být využity dřeviny s vysokou ekonomickou funkcí jako je např. smrk ztepilý, jedle, borovice a buk, které by podle cílové dřevinné skladby na takto extrémně poškozených půdách měly růst. Takto učiněnou definici jednotlivých (dílčích) imisních škod považuje soud za správnou a logickou, a proto z ní při posouzení této věci vycházel. 7. Ze vstupních údajů pro výpočet výše imisních škod za období roku 2017 bylo soudem zjištěno, že žalobce na základě jím prováděné evidence dospěl k závěru, že celková výše této škody způsobené emisemi SO2 a NOx na lesních porostech spravovaných žalobcem činila 43 620 427 Kč. 8. Soud nemá pochyb o tom, že v roce 2017, stejně jako v letech předešlých, docházelo ke vzniku imisních škod na lesních porostech způsobených vypouštěním emisí SO2 a NOx do atmosféry, což potvrzuje znalecký posudek č. 2-132/ 2019, zpracovaný RNDr. Pavlem Hadašem, Ph.D. (na č. l. 29), podle něhož stromy jsou organismy s dlouhou životností, které se neustále přizpůsobují měnícím se stanovištním podmínkám – zvyšující či klesající míře fyzikálních, chemických a biologických faktorů. Měnící se stanovištní podmínky působí jako predispoziční stresor a predisponují jednotlivé dřeviny i celé porosty lesních dřevin k aktivaci dalších, zvláště biologických stresorů. Lokální znečišťování i dálkové znečišťování ovzduší sírou a anorganickým dusíkem stále přispívá k acidifikaci (okyselení) a eutrofizaci (obohacení o toxické látky) lesních půd na území Evropy. Atmosférické dispozice z emisí SO2 a NOx patřily i v roce 2017 mezi hlavní prekurzory acidifikačních a eutrofizačních procesů, které vedou k poškození lesní půdy a k chřadnutí lesních porostů, což je doložitelné celkovou roční depozicí SO2 a NOx,, kdy dle celkového ročního odhadu za rok 2017 činí depozice SO2 – 36 614 t a NOx – 66 984 t. K nejvíce zatíženým lokalitám patří zejména lesní porosty v horských oblastech, kde úroveň celkové depozice ovlivňují vyšší úhrny srážek. V přírodních lesních oblastech ČR i nadále dosahují depoziční toky síry a dusíku hodnot, které překračují nejvyšší přípustné kritické dávky stanovené pro nejvýznamnější dřeviny (smrk, dub, buk, borovice). Z odborných studií analyzujících vliv depozičních toků síry a dusíku vyplývá, že atmosférická depozice síry a dusíku přispívá k okyselování půdy a povrchových vod, k vymývání živin důležitých pro růst rostlin a poškozuje flóru a faunu. I když na zdravotní stav lesních porostů mělo nepochybně příznivý vliv postupné snižování imisní zátěže v uplynulých desetiletích, pozitivní změny lesního prostředí se projevují s určitým časovým zpožděním, takže lesní porosty stále vykazují vysokou míru defoliace, která patří nejvyšší v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Relativně vysoká míra defoliace je způsobena jednak tím, že imisní zátěž stále negativně působí, i když na nižší úrovni, a jednak skutečností, že stabilita lesních