19 C 224/2022-78 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 29. 6. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 681 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 119 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 925 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 194 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh 200 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 4 800 Kč a poplatků ve výši 3 725 Kč dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 497,07 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 745,97 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný svou neúčast u jednání omluvili. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 29. 6. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 725 Kč sestávajícím z úroku ve výši 681 Kč, z částky za administrativní činnost ve výši 1 119 Kč a z částky za hotovostní režim splátek ve výši 1 925 Kč (celkem tedy částku 8 725 Kč) splatit v 45 týdenních splátkách ve výši 194 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 200 Kč (tabulka umoření ke smlouvě [číslo]). [právnická osoba], [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 14. 6. 2018 (oznámení o postoupení pohledávky). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdce provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 29. 6. 2016 a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Žalobkyně pak dále uvedla, že žalovaný byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán na plný pracovní úvazek jako skladník, jeho měsíční příjem činil 23 000 Kč, žil s rodiči, neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Tyto údaje byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a doklady SIPO. Žádné relevantní listiny (a to ani karta zákazníka ze dne 29. 6. 2016) však žalobkyní předloženy nebyly. <i>6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 14. 6. 2018. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 9. Ačkoliv na předložené smlouvě o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. 10. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka ze dne 29. 6. 2016 a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, konkrétně pracovní smlouvou, výplatními páskami a doklady SIPO. Žalobkyně však nepopsala, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdce učinil, na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Žalobkyně pak k důkazu neoznačila ani nepředložila žádné listiny (vyjma karty zákazníka ze dne 29. 6. 2016, kterou sice označila, ale soudu nepředložila). 11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Jednání konaného dne 4. 8. 2022 se pak žalobkyně nezúčastnila, svou neúčast u tohoto jednání omluvila, a při splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak sama připravila o možnost být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k prokázání svých tvrzení patřičné důkazy. Soud tedy uzavřel, že v daném případě nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřoval s odbornou péčí tak, jak je vyžadováno zá