19 C 308/2022-61 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o úvěru [číslo] ze dne 19. 9. 2019 a [číslo] ze dne 30. 5. 2019 Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce). Žalovaný si půjčil celkem 67 000 Kč a vrátil pouze 63 600 Kč. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19. 9. 2019 žalobkyně žalovala na jistině 10 747,81 Kč, na poplatcích 3 272,19 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 186,23 Kč za dobu od 13. 11. 2020 do 7. 1. 2022 a dále 25,35% p. a. úrok z jistiny 10 747,81 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 13. 11. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 1 036,94 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 10 747,81 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 5. 2019 žalobkyně žalovala na jistině 35 864,50 Kč, na poplatcích 14 925,50 Kč, na kapitalizovaném úroku 8 120,14 Kč za dobu od 11. 12. 2020 do 7. 1. 2022 a dále 20,74% p.a. úrok z jistiny 35 864,50 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 11. 12. 2020 do 7. 1. 2022 ve výši 3 230,05 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 35 864,50 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, vyplatil mu podle nich celkem 67 000 Kč v hotovosti a postoupil obě žalované pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce před uzavřením smluv o úvěru do karet zákazníka. Poměry žalovaného tak byly v souvislosti s uzavíráním smluv o úvěru posuzovány dvakrát během čtyř měsíců. Žalovaný podle údajů uvedených v kartách zákazníka předložil nájemní smlouvu, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, pracovní smlouvu a výplatní pásky, podle nichž byl zaměstnán v květnu 2019 za mzdu v průměrné výši 20 566 Kč měsíčně a v září 2019 za mzdu v průměrné výši 20 380 Kč, další příjem ve výši 3 000 Kč plynul z brigády. Jeho výdaje činily dle zákaznické karty ze dne 29. 5. 2019 celkem 17 314 Kč měsíčně, a to 2 500 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 3 700 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 9 049 Kč vyživovací povinnost a 2 065 Kč splátky úvěrů (hypoték). Dle zákaznické karty ze dne 19. 9. 2019 činily výdaje žalovaného celkem 20 332 Kč měsíčně, a to 3 500 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 3 700 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), 2 800 Kč vyživovací povinnost, 5 566 Kč splátky úvěrů (hypoték) a 4 766 Kč další výdaje (exekuce). Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje na bydlení žalovaného ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly ani uvedeny listiny, z nichž by bylo možné ověřit další výdaje žalovaného a míru jeho zadlužení. 5. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 12. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 13. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 14. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 15. Jak bylo uvedeno v bodu 4 odůvodnění rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného a jeho výdaje na bydlení uvedené v kartách zákazníka. K dalším výdajům a míře zadlužení žalovaného nejsou v kartách zákazníka ani uvedeny žádné listiny, z nichž by mohly být ověřeny. 16. Žalobkyně je přitom povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala. 17. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzová