26 C 186/2022-89 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 013 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 571 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 4 841,44 Kč, úroku ve výši 69,92 % ročně z částky 36 268,70 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 36 268,70 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 98 452 Kč. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] prostřednictvím internetu přes webové stránky [webová adresa] a prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný z poskytnutého úvěru 50 000 Kč uhradil pouze 8 z 18-ti měsíčních splátek po 4 558 Kč, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ani k jednání se bez omluvy nedostavil, proto soud za podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, platný ke dni [datum]), uzavřela dne [datum] s žalovaným (kopie občanského průkazu žalovaného, ověřovací e-mail žalovaného, zadání kódu pro ověření mobilního telefonu, e-mailová komunikace o zaslání předsmluvního formuláře a návrhu smlouvy, ověřovací e-mail, SMS se sdělením o vyplacení úvěru) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které mu dne [datum] vyplatila, prostřednictvím platební brány the pay provozované [právnická osoba], s.r.o., částku 50 000 Kč na jeho účet vedený u [právnická osoba], č. [bankovní účet] (sdělení banky, doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 82 044 Kč, zahrnující úrok s úrokovou sazbou 69,93 % ročně, v 18-ti měsíčních splátkách ve výši 4 558 Kč, splatných nejpozději 13. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru). Součástí smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář, ve kterém žalovaný označil svého zaměstnavatele [příjmení] [příjmení] a sdělil své osobní údaje (rodné číslo, bydliště, telefonní číslo a e-mailový kontakt) Žalovaný k prokázání schopnosti úvěr splatit předložil žalobkyni výpis ze svého účtu vedeného u [právnická osoba], na který došlo k výplatě peněz, za období od [datum] do [datum], na němž byl počáteční stav - 11 485,24 Kč a konečný zůstatek 749,84 Kč. Na uvedený účet byla dne [datum] vyplacena částka 55 272 Kč od [právnická osoba] [příjmení] (výpis z účtu). Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila rovněž dotazem v nebankovním registru klientských informací (NRKI), který vykázal skóre 322 bodů znamenající menší riziko klienta, tedy předpoklad jeho horší platební morálky (výpis z NRKI ze dne [datum]), a rovněž v registru [příjmení], ve kterém nebyly zjištěny žádné splátky žalovaného po splatnosti (výpis z registru [příjmení] ze dne [datum]). Žalovaný od okamžiku poskytnutí úvěru uhradil celkem 8 splátek po 4 558 Kč (celkem 36 464 Kč). Splátky hradil nepravidelně ve dnech 11. 4., 20. 7., 13. 8., 14. 9., 27. 10., 18. 11. a [datum] a poslední splátku uhradil dne [datum] (karta klienta), tedy 5 splátek uhradil po splatnosti, která byla sjednána k 13. dni v měsíci, přičemž splátku splatnou dne [datum] žalovaný uhradil až [datum] (splátkový kalendář). Dne [datum] žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splátkami a zároveň jej vyzvala k úhradě částky 43 571 Kč do 10 dnů od odeslání. K odeslání došlo hybridní poštou (čestné prohlášení České pošty s.p. ze dne [datum] a oznámení o zesplatnění úvěru). K zesplatnění úvěru došlo po té, co byl žalovaný upozorněn na neuhrazené splátky [číslo] splatné dne 13. 1. a [datum] v dopise ze dne [datum] a také splátky [číslo] splatné dne [datum] v dopise ze dne [datum], zaslaných hybridní poštou (výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum], čestné prohlášení České pošty s.p.). Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva ze dne [datum]), přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho trvalého pobytu (podací arch). Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný je zavázán k úhradě jiného úvěru poskytnutého společností [právnická osoba] dne [datum] ve výši 70 000 Kč (viz výpis z ISAS). 4. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, proto se jimi v odůvodnění blíže nezabývá. 5. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). <i>6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jakožto úvěrující při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru dostatečně prověřila schopnost žalovaného jakožto úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, protože pokud by žalobkyně dostatečně neprověřila žalovaného nebo mu poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je žalobkyni uložena § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, že je skutečně zaměstnán s pravidelným příjmem po celou dobu trvání úvěrového vztahu a jaké jsou jeho skutečné výdaje, zda není zadlužen, tedy zda nesplácí jiné závazky či dokonce na něj nejsou nařízeny exekuce, a to zejména s ohledem na výši úvěru. Žalobkyně však při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací sdělených žalovaným a z jeho výpisu z účtu poskytnutého za jeden měsíc, z něhož sice vyplynulo, že mu bylo vyplaceno přes 50 000 Kč, ale nebylo prokázáno že se jedná o výplatu mzdy, ani to, zda mu tato výše pokryje jeho výdaje, když konečný zůstatek na tomto účtu nečinil ani tolik, aby to stačilo na úhradu byť jen jedné splátky ve výši 4 558 Kč. Navíc žalovaný neposkytl vůbec žádné informace o jeho výdajích, tedy zda je vůbec schopen, pokud by i takového nadprůměrného příjmu pravidelně dosahoval, z něj platit své skutečné reálné výdaje a závazky, když naopak z dokazování vyplynulo, že cca půl roku před poskytnutím tohoto úvěru byl žalovanému poskytnut jiným nebankovním poskytovatelem spotřebitelský úvěr ve výši 70 000 Kč, jež mu společně s jeho nadprůměrným výdělkem nestačil na pokrytí všech potřeb a znovu musel žádat o úvěr ve výši 50 000 Kč po tak krátké době. Žalobkyni k vyšší míře obezřetnosti mělo vést také zjištění z NRKI. Žalobkyně však i přes tato zjištění aktivně neučinila nic za účelem prověření bonity žalovaného, jež by jí umožňovalo přijmout objektivní závěr o skutečné majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaný je schopen hradit splátky ve výši 4 858