28 C 174/2022-52 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 007,55 Kč zahrnující jistinu ve výši 19 845,88 Kč a souhrnný poplatek (úroky, poplatek za hotovostní inkaso splátek, poplatek za administrativní činnost) ve výši 1 161,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 212,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 205,48 Kč, se smluvním úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky 19 845,88 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 845,88 Kč od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému 35 000 Kč, které měl splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 801 Kč nejpozději [datum], v 60 týdenních splátkách po 781 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 25 793,45 Kč, zbytek dlužné částky nesplatil i přes zaslanou upomínku. 2. Žalobkyně i žalovaný vyslovili souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 801 Kč zahrnujícím úrok ve výši 4 608 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 7 193 Kč, splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 781 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum]). 4. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, podací lístek ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdkyně žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V žalobkyni předložené formulářové listině nazvané Zákaznická karta byl uveden příjem žalovaného ve výši 30 000 Kč a průměrné měsíční výdaje ve výši 17 648 Kč zahrnující nájem ve výši 7 000 Kč, telefon ve výši 1 200 Kč, splátku zápůjčky od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 300 Kč, splátky zápůjček od jiných společností ve výši 3 148 Kč a výdaje na domácnost 3 000 Kč. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla u příjmu zaškrtnuta pracovní smlouva, faktury, výdaje byly ověřeny nájemní smlouvou. Žalovaný v Zákaznické kartě uvedl, že žije v nájmu a pracuje jako OSVČ. Podpisem Zákaznické karty stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů. Žádné jiné listiny předloženy nebyly. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso v celkové částce 11 801 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 781 Kč. 9. Soud má však za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela její právní předchůdkyně z informací získaných od žalovaného v Zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto listiny však soudu nedoložila. 10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 13. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně. 14. Na plnění ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] žalovaný obdržel částku 35 000 Kč, přičemž žalobkyni dosud na dluh uhradil částku 25 793,45 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 9 206,55 Kč. 15. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě. 16. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení