28 C 4/2022-27 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhala zaplacení částky [částka] představující jistinu spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované [částka], které měla splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] nejpozději [datum], žalovaná uhradila pouze částku [částka], zbytek úvěru nesplatila i přes zaslanou upomínku ze dne [datum]. 2. Žalobkyně i žalovaná vyslovily souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, když soud shledal dle § 115a o. s. ř., že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou tehdy ještě [jméno] [příjmení] uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] zahrnujícím úrok ve výši [částka], částku za zpracování a doručení ve výši [částka] a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši [částka], splatit ve 60 týdenních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti (Smlouva o půjčce ze dne [datum]). Lustrací žalované bylo zjištěno, že od [datum] užívá příjmení [celé jméno žalované] (lustrace ISZR ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum]). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalované dle údajů o jejich příjmech a výdajích. V žalobkyní předložené formulářové listině nazvané Zákaznická karta byl uveden příjem žalované ve výši [částka] a průměrné měsíční výdaje ve výši [částka]. Jako podklady pro posouzení bonity klienta byla u příjmu zaškrtnuta pracovní smlouva, výplatní pásky za měsíc 7, 8, [číslo], výdaje byly ověřeny nájemní smlouvou. Žalovaná v Zákaznické kartě uvedla, že je svobodná, žije v nájmu a nemá žádné zápůjčky u jiné společnosti. Podpisem Zákaznické karty stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů (Zákaznická karta ze dne [datum]). Žádné jiné listiny předloženy nebyly. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, částku za zpracování a doručení a částku za komfortní a flexibilní splácení v celkové částce [částka], a to v 60 týdenních splátkách ve výši [částka]. 8. Soud má za to, že nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To však právní žalobkyně nesplnila. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalované v Zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Tyto listiny však soudu nedoložila. 9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. 10. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána s kladným výsledkem byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. 11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z., v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele, kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí, byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 14. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný