36 C 324/2021-113 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok ve výši 17,60 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 806,58 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 9. 2014. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou splátek, proto banka úvěr ke dni 21. 5. 2018 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka 45 058,78 Kč představuje podle žaloby zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 44 758,78 Kč a poplatek ve výši 300 Kč Vedle jistiny a poplatku se žalobkyně domáhala zaplacení 17,60% p.a. smluvního úroku z jistiny 44 758,78 Kč za dobu od 22. 5. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 22. 5. 2018 do 14. 5. 2021 úrok kapitalizovala částkou 10 569,21 Kč, a 8,5% p.a. úroku z prodlení z jistiny a poplatku 45 058,78 Kč za dobu od 22. 5. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 22. 5. 2018 do 14. 5. 2021 tento úrok kapitalizovala částkou 11 671,45 Kč. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 11 981 Kč, podáním ze dne [datum] ohledně částky ve výši 8 000 Kč a podáním ze dne [datum] ohledně částky ve výši 8 000 Kč, neboť po podání žaloby dne 28. 6. 2021 byla uhrazena částka 11 981 Kč, dne 26. 7. 2021 částka 8 000 Kč, dne 9. 8. 2021 částka 5 000 Kč a dne 20. 12. 2021 částka 3 000 Kč. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 3. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uznává jistinu úvěru ve výši 44 758,78 Kč, neuznává však úrok z úvěru a úrok z prodlení. Projednávaný dluh vznikl v době, kdy se jeho příjem snížil na polovinu a on si hledal nové zaměstnání. Po určitou dobu nebyl schopen splácet. Když nesl opožděnou platbu na pobočku, byl na přepážce informován, že platbu nemohou přijmout, protože jeho dluh řeší agentura. Tak čekal, až se někdo ozve. Ozvali se po čtyřech měsících. Popsal jim svoji situaci a požádal o splátkový kalendář. Poslali dokumenty, které vyplnil a odeslal zpět. Dva roky se nic nedělo. Když se ozvali, žádal opět o splátkový kalendář. K němu požadovali uznání dluhu, což odmítl, neboť nechtěl uznat úroky, které narostly za dva roky, kdy čekal na splátkový kalendář. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (nyní [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu), na který ke dni 20. 12. 2021 uhradil částku 118 372,87 Kč (platební historie, shodná tvrzení účastníků). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené žádosti o úvěr vyplněno, že žalovaný je rozvedený, vlastní dům/byt, je zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 18 655 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. U počtu zdrojů příjmu bylo uvedeno 1. U ostatních životních nákladů byla uvedena nula, stejně jako u srážek ze mzdy, jiných měsíčních splátek a u počtu vyživovaných dětí. Žalobkyně dále uvedla, že provedla kontrolu žalovaného v registru bankovních a nebankovních informací, prověřila insolvenční rejstřík a databáze MVČR a další. V tomto směru však žádné listiny nepředložila. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy, podstatné výdaje ani zadlužení žalovaného. Žalobkyně nejprve tvrdila, že banka porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 7 060,71 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. U jednání uvedla, že banka znala historii žalovaného, protože měl u ní běžný účet, tedy znala jeho příjmy a výdaje. Na základě pohybů na běžném účtu dospěla k závěru, že je schopen splácet další úvěr a k důkazu navrhla výpis z běžného účtu žalovaného. <i>6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za prokázané splnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To žalobkyně nesplnila. 10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 11. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby toh