38 C 194/2022-59 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaný si půjčil celkem 59 000 Kč (40 000 Kč + 19 000 Kč) a vrátil 19 208 Kč. 2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 33 700,79 Kč, na poplatku 27 932,21 Kč, na kapitalizovaném úroku 4 807,16 Kč za dobu od 4. 7. 2021 do 28. 1. 2022 a dále 24,57% p.a. úrok z jistiny 33 700,79 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 16. 7. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 4 340,38 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 33 700,79 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 18 768,13 Kč, na poplatku 13 987,57 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 103,78 Kč za dobu od 29. 5. 2021 do 28. 1. 2022 a dále 24,30% p.a. úrok z jistiny 18 768,13 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 16. 7. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 2 417,18 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 8,25 % ročně z jistiny 18 768,13 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, částka v celkové výši 59 000 Kč byla žalovanému v hotovosti předána (smlouvy) a žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovaným zaznamenaných v zákaznických kartách, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaný předložil. Podle karet zákazníka žalovaný v lednu i květnu 2020 předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, podle nichž měl v lednu 2020 měsíční příjem v celkové výši 33 254 Kč (čistý příjem 20 754 Kč a další čisté příjmy domácnosti 12 500 Kč) a v květnu 2020 měsíční příjem v celkové výši 44 752 Kč (čistý příjem 21 752 Kč a další čistý příjem domácnosti 23 000 Kč). Jeho odhadované měsíční výdaje činily v lednu i květnu 2020 4 200 Kč měsíčně. V lednu 2020 dle karty zákazníka splácel žalovaný interní splátky u [právnická osoba] částkou 2 718 Kč měsíčně a v květnu 2020 interní splátky u [právnická osoba] částkou 4 580 Kč měsíčně. 7. Žalobkyně předložila výplatní pásky žalovaného za březen a duben 2020, podle nichž byla žalovanému za měsíc březen vyplacena společností [právnická osoba] čistá mzda 22 160 Kč a za měsíc duben 2020 čistá mzda 22 160 Kč. 8. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o úvěru byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 14. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 17. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 18. Jak vyplývá z bodu 7 rozsudku, žalobkyně předložila jen listiny potvrzující příjem žalovaného. Míru zadlužení žalovaného neprověřovala a vycházela pouze z jeho tvrzení, že splácí zápůjčky částkou ve výši 2 718 Kč měsíčně (leden 2020), resp. 4 580 Kč (květen 2020). V kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné listiny, z nichž by mohlo být zadlužení žalovaného prověřeno. Dále žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplývaly výdaje žalovaného uvedené v kartě zákazníka. 19. Na základě uvedených listin lze učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil, protože úvěr žalovanému poskytl pouze na základě doloženého příjmu, aniž by ověřoval výdaje žalovaného a míru jeho zadlužení. 20. Podpis žalovaného pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o zápůjčku, jehož jednání je ovlivněno zájmem zápůjčku získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany věřitele. 21. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splá