46 C 284/2022-29 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku pro uznání soud uvede pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 6 903 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 603 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši 6 603 Kč za dobu od [datum] do [datum] (71 dnů), po kterou byl žalovanou provozován [značka automobilu] [anonymizována tři slova], [registrační značka] [VIN kód], s objemem válců nad 2 500 cm3 (dále jen„ předmětné vozidlo“), bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. 3. Vzhledem k povaze věci, kdy nárok žalobkyně vyplýval z tvrzených skutečností a předložených důkazů a kdy bylo nezbytné zjistit stanovisko žalované k uplatněnému nároku, použil soud v rámci přípravy jednání tzv. kvalifikovanou výzvu dle § 114b o. s. ř. Žaloba i kvalifikovaná výzva dle § 114b o. s. ř. (usnesení ze dne 1. 9. 2022, č. j. 46 C 284/2022-22) byly doručovány žalované do jejích vlastních rukou v souladu s § 45 odst. 2 větou první o. s. ř. prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky žalované. Vzhledem k tomu, že se osoba oprávněná jednat za žalovanou nepřihlásila do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byly dokumenty do datové schránky dodány (tj. od dne [datum]), považují se uvedené dokumenty v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, za doručené posledním dnem lhůty (tj. dne [datum]). Třicetidenní lhůta k vyjádření tak žalované uplynula v pondělí [datum], přičemž žalovaná na výzvu nijak nereagovala ani nesdělila soudu důvody, které jí v tom brání. <i>4. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle odst. 2 věta první tohoto ustanovení soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.</i> 5. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 2 k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 3 usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Podle odst. 4 usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. <i>6. Podle § 153a odst. 1 věty první o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.</i> 7. Žalovaný se ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává, a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem tvrzením žalobce; k tomu, aby zamezil fikci uznání nároku, postačuje, že postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ obrany proti žalobě. Zákon v § 114b odst. 5 o. s. ř. totiž sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1140/2011). 8. V dané věci žalovaná na výzvu soudu ve smyslu § 114b o. s. ř. nijak nereagovala, tedy nepředložila soudu kvalifikované vyjádření, v němž by uvedla, zda žalobou uplatněný nárok uznává, či nikoliv, a v základních obrysech vylíčila svou obranu proti žalobě; žalovaná rovněž neuvedla, co jí v takovém vyjádření brání. Ve shodě s § 114b odst. 5 o. s. ř. tak nastala fikce uznání nároku, který byl proti žalované žalobou uplatněn. S ohledem na uvedené rozhodl soud rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř., neboť byly splněny všechny podmínky uvedené v § 114b o. s. ř., včetně toho, že jde o věc, o níž lze uzavřít smír, když povaha nároku (nárok na zaplacení dlužného pojistného, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky) uzavření a schválení smíru nevylučuje; rovněž žalobní nárok žalobkyně není ani v rozporu s hmotným právem. Vzhledem k tomu soud přiznal žalobou požadované plnění rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř., aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). 9. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, pročež má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění) á 200 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.