46 C 29/2022-19 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v odůvodnění rozsudku pro uznání soud uvede pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.</i> 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] (129 dnů), po kterou byl žalovanou provozován nákladní automobil jiný než podle písm. r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ předmětné vozidlo“), bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a náklady na uplatnění příspěvku ve výši [částka]. 3. Vzhledem k povaze věci, kdy nárok žalobkyně vyplýval z tvrzených skutečností a předložených důkazů a kdy bylo nezbytné zjistit stanovisko žalované k uplatněnému nároku, použil soud v rámci přípravy jednání tzv. kvalifikovanou výzvu dle § 114b o. s. ř. a vyzval žalovanou, aby se do 30 dnů vyjádřila k žalobě, zda nárok uznává a případně uvedla skutečnosti a označila důkazy na svou obranu, pokud nárok neuzná. Zároveň byla ve výzvě poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě ani v této lhůtě nesdělí soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání, má se za to, že nárok proti ní uplatňovaný uznává. Žaloba i kvalifikovaná výzva dle § 114b o. s. ř. (usnesení ze dne 31. 1. 2022, č. j. 46 C 29/2022-16) byly doručovány žalované do jejích vlastních rukou v souladu s § 45 odst. 2 větou první o. s. ř. prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky žalované. Vzhledem k tomu, že se osoba oprávněná jednat za žalovanou nepřihlásila do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byly dokumenty do datové schránky dodány (tj. od dne [datum]), považují se uvedené dokumenty v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, za doručené posledním dnem lhůty (tj. dne [datum]). Třicetidenní lhůta k vyjádření tak žalované uplynula v pondělí [datum], přičemž žalovaná na výzvu nijak nereagovala ani nesdělila soudu důvody, které jí v tom brání. <i>4. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle odst. 2 věta první tohoto ustanovení soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.</i> 5. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle odst. 2 k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Podle odst. 3 usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci. Podle odst. 4 usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. Podle odst. 5 jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. <i>6. Podle § 153a odst. 1 věty první o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Podle odst. 3 rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle odst. 4 jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.</i> 7. Žalovaný se ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává, a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem tvrzením žalobce; k tomu, aby zamezil fikci uznání nároku, postačuje, že postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ obrany proti žalobě. Zákon v § 114b odst. 5 o. s. ř. totiž sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1140/2011). 8. V dané věci žalovaná na výzvu soudu ve smyslu § 114b o. s. ř. nijak nereagovala, tedy nepředložila soudu kvalifikované vyjádření, v němž by uvedla, zda žalobou uplatněný nárok uznává, či nikoliv, a v základních obrysech vylíčila svou obranu proti žalobě; žalovaná rovněž neuvedla, co jí v takovém vyjádření brání. Ve shodě s § 114b odst. 5 o. s. ř. tak nastala fikce uznání nároku, který byl proti žalované žalobou uplatněn. S ohledem na uvedené rozhodl soud rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř., neboť byly splněny všechny podmínky uvedené v § 114b o. s. ř., včetně toho, že jde o věc, o níž lze uzavřít smír, když povaha nároku (nárok na zaplacení příspěvku dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. v důsledku neuzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem by bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem předmětného vozidla, nákladů na uplatnění příspěvku a nárok na úrok z prodlení) uzavření a schválení smíru nevylučuje; rovněž žalobní nárok žalobkyně není ani v rozporu s hmotným právem. Vzhledem k tomu rozhodl soud o věci rozsudkem pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o. s. ř., aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). 9. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši [částka] se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta ve výši [částka] (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á [částka], náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby á [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně. 10. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.