5 C 210/2022-17 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 4 154 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 854 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaná částka představuje příspěvek do garančního fondu ve výši 595 Kč za období od 12. 12. 2020 do 3. 3. 2021 (82 dnů), po kterou byl žalovanou provozován osobní automobil tov. zn. OPEL VECTRA, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], s objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 (dále jen„ předmětné vozidlo“), bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla a náklady na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalovaná, která byla dle evidence registru silničních vozidel evidována od 26. 3. 2019 do 12. 8. 2022, kdy byl zapsán zánik předmětného vozidla, jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, provozovala v období od 12. 12. 2020 do 3. 3. 2021 (82 dnů) předmětné vozidlo, které je osobním vozidlem s objemem válců 1 598 cm3 (viz sdělení Magistrátu města Zlína, kopie technického průkazu), aniž by měla k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla sjednánu pojistnou smlouvu. V souvislosti s uplatňováním práva na příspěvek za nepojištění žalovanou provozovaného vozidla žalobkyni vznikly administrativní náklady ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 22. 4. 2021 k úhradě částky 4 154 Kč, sestávající se z příspěvku do garančního fondu ČKP za období 12. 12. 2020 do 3. 3. 2021 ve výši 3 854 Kč (47 Kč/den × 82 dnů bez pojištění) a z nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč, do 60 dnů od jejího doručení (viz výzva k úhradě ze dne 22. 4. 2021, informace o zásilce). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 3. 5. 2022 (viz předžalobní upomínka vč. sledování zásilky). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Žalovaná byla v období od 12. 12. 2020 do 3. 3. 2021 (82 dnů) evidována v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla, a proto se u ní v souladu s § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, uplatní právní domněnka, že byla v tomto období skutečným vlastníkem předmětného vozidla. Žalovaná jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně – pro uvedené období porušila povinnost uzavřít k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla pojistnou smlouvu podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb. Na základě toho žalobkyni podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. vzniklo vůči žalované právo na zaplacení příspěvku ve výši 3 854 Kč (47 Kč/den × 82 dnů bez pojištění). V souvislosti s uplatněním příspěvku žalobkyně vždy vynaložila náklady ve výši 300 Kč (výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení příspěvku do garančního fondu ČKP a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek výzvou ze dne 22. 4. 2021, která se v souladu s § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dostala do sféry žalované dne 27. 4. 2021, takže stanovená šedesátidenní lhůta k zaplacení uplynula dne 28. 6. 2021. Jelikož žalovaná dlužnou částku 4 154 Kč doposud dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím. 6. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 854 Kč (příspěvek do garančního fondu) od 11. 7. 2021 do zaplacení; tento nárok shledal soud rovněž důvodným. Žalovaná neuhradila příspěvek do garančního fondu k datu splatnosti, tj. do 28. 6. 2021, pročež se dostala dnem následujícím do prodlení s jeho zaplacením (§ 1968 o. z.) a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně v řízení požadovala úrok z prodlení sice až od 11. 7. 2021 do zaplacení, tedy za kratší období, než na které má nárok, avšak ve výši 8,5 % ročně. Soud jí proto přiznal pouze úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 854 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.), naopak žalobu co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 3 854 Kč od 11. 7. 2021 do zaplacení pro nedůvodnost zamítl (výrok II.). 7. Žalobkyně byla ve věci procesně neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, proto má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) á 200 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby á 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.). 8. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.