5 C 221/2022-27 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 562,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 8. 6. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti poskytla žalované zápůjčku ve výši 18 000 Kč v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, a žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 15 049 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaného úroku ve výši 2 370 Kč (úroková sazba 20,5 % ročně), z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 699 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 980 Kč, v 60 týdenních splátkách po 551 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 8. 2016. Žalovaná naposledy uhradila dne 30. 6. 2015. Ke dni 5. 11. 2015 činila dlužná jistina 17 328,05 Kč a dlužný poplatek činil částku 14 062,95 Kč; následně žalovaná uhradila ještě částku 2 048,54 Kč, takže celkově od uzavření Smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalovaná částku 3 706,54 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 20,5 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Po postoupení pohledávky uhradila žalovaná ještě částku 15 171 Kč. Žalovaná částka 16 562,45 Kč představuje dlužnou jistinu. Příslušenství se sestává z úroku ve výši 20,5 % p. a. z částky 16 562,45 Kč od 1. 8. 2016 do 16. 11. 2017 a z aktuální jistiny od 17. 11. 2017 do 4. 2. 2019 v kapitalizované výši 8 658,02 Kč a od 5. 2. 2019 do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 16 562,45 Kč od 8. 7. 2015 do 16. 11. 2017 a z aktuální jistiny od 17. 11. 2017 do 4. 2. 2019 v kapitalizované výši 2 502,38 Kč a od 5. 2. 2019 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 3. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 8. 6. 2015 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s poplatkem ve výši 15 049 Kč, tvořeným úrokem ve výši 2 370 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 699 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 980 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 33 049 Kč v 60 týdenních splátkách po 551 Kč (poslední ve výši 540 Kč), počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. Žalovaná ve Smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované podle občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že bydlí jako spoluvlastník, má jinou zápůjčku u Společnosti, nikoliv však u jiné společnosti, nemá ani kreditní kartu, zápůjčku si bere z důvodu neočekávaných výdajů, nemá nezaopatření děti, pracuje na plný pracovní úvazek jako lékárnice. Mzda žadatelky činí 21 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 4 000 Kč (brigáda), celkové příjmy tedy činí 25 000 Kč. Výdaje činí nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, telefon ve výši 500 Kč, splátky zápůjček/výživné 2 760 Kč (Provident), výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč, celkem výdaje 9 760 Kč a použitelný příjem činí 15 240 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z občanského průkazu, z pracovní smlouvy, z výplatní pásky, SOP, z řidičského průkazu (viz zákaznická karta). Úhrady žalované na dluh ze Smlouvy jsou patrné z přehledu plateb, z něhož se podává, že žalovaná uhradila dne 16. 6. 2015 částku 557 Kč, dne 22. 6. 2015 částku 550 Kč, dne 30. 6. 2015 částku 551 Kč, dne 18. 1. 2016 částku 1 024,27 Kč a dne 18. 7. 2016 částku 1 024,27 Kč, tj. celkem 3 706,54 Kč (viz přehled plateb). Dne 16. 11. 2017 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla pod č. 2189 specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 16. 11. 2017 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Po postoupení pohledávky uhradila žalovaná ve dnech 1. 8. 2018, 3. 9. 2018, 1. 10. 2018, 1. 11. 2018, 3. 12. 2018 vždy částku 2 500 Kč a dne 4. 2. 2019 částku 2 671 Kč, tj. celkem po postoupení pohledávky bylo celkem uhrazeno 15 171 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně), tedy žalovaná celkově na dluh uhradila částku 18 877,54 Kč. Dopisem ze dne 15. 3. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 42 630,96 Kč do 30. 3. 2022 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 15. 3. 2022 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 4. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 16. 11. 2017 postoupila Společnost pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem Společnosti ze dne 16. 11. 2017, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 5. Společnost jako zapůjčitel a žalovaná coby vydlužitel uzavřely dne 8. 6. 2015 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 15 049 Kč, tvořeným úrokem ve výši 2 370 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 699 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 980 Kč, tj. celkově Společnosti uhradit částku 33 049 Kč v 60 týdenních splátkách po 551 Kč (poslední ve výši 540 Kč), počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření Smlouvy. 6. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním úkonem podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak uvedené ustanovení vyžaduje. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a zaznamenány do zákaznické karty; doklady byly uvedeny do části„ ověřené dokumenty“. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Pokud jde o příjem žalované z pracovního poměru, ten byl ověřen dle pracovní smlouvy a výplatní pásky, další příjem (brigáda) byl ověřen na základě sdělení žalované. Výdaje žalované na nájem byly ověřeny na základě SIPO, ostatní výdaje, jakož i skutečnosti, že žalovaná má nějaké jiné dluhy, byly stanoveny na základě sdělení žalované. Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje kopiemi dokladů žalované, které byly předloženy pouze při sjednání smlouvy. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany Společnosti se však nelze ztotožnit, neboť jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Vyjde-li soud z předložené zákaznické karty, která měla prokazovat úvěruschopnost žalované, z ní se podává, že žalovaná měla mít čistou měsíční mzdu ve výši 21 000 Kč, což Společnost měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatní pásky, které však Společnost nebyla schopná soudu předložit. Další příjmy (brigáda) ve výši 4 000 Kč nebyly podloženy žádnými listinami, takže celkový příjem 25 000 Kč zůstal toliko v rovině tvrzení