5 C 54/2022-29 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 21 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 200 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2022 jí vznikl u žalované pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2022 se zkušební dobou 2 měsíce, místo výkonu práce bylo sjednáno v [obec] a základní mzda byla dohodnuta ve výši 24 900 Kč s termínem výplaty 25. dne následujícího měsíce. Dne 25. 2. 2022 dala žalobkyně výpověď z pracovního poměru ve zkušební době ke dni 28. 2. 2022, tedy jí náleží mzda za měsíce 1–2/ 2022. Žalovaná však mzdu za měsíc 2/ 2022 ve výplatním termínu do 25. 3. 2022 neuhradila. Posléze na základě urgencí obdržela žalobkyně částku 1 000 Kč, zbylá dlužná částka však i přes zaslanou předžalobní upomínku vyplacena nebyla. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 21 200 Kč, která má odpovídat zbylé výši neuhrazené čisté mzdy. 2. V podání ze dne 30. 6. 2022 žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila dne 29. 6. 2022 žalobkyni dlužnou mzdu, a proto žalobkyně vzala žalobu zpět ohledně žalované částky, kdy se domáhá ještě zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 840 Kč od 26. 3. 2022 do 29. 6. 2022. S ohledem na uvedené soud v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. co do částky 21 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 360 Kč od 26. 3. 2022 do 29. 6. 2022 a z částky 21 200 Kč od 30. 6. 2022 do zaplacení, podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.). 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Dne 1. 1. 2022 si žalobkyně coby zaměstnankyně a žalovaná coby zaměstnavatelka ujednaly pracovní smlouvu, kterou si strany sjednaly pracovní poměr s termínem nástupu do práce dne 1. 1. 2022, s druhem pracovní pozice: vedoucí prodejny, prodavačka, s místem výkonu práce: [obec], se zkušební dobou 2 měsíce. Týdenní pracovní doba byla sjednána v rozsahu 40 hodin v týdnu, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2022. Strany se dohodly na základní měsíční mzdě ve výši 24 900 Kč. Mzda bude vyplácena nejpozději do 25. dne následujícího měsíce (viz pracovní smlouva na č. l. 4). Dne 25. 2. 2022 podala žalobkyně výpověď z pracovního poměru; uvedla, že výpovědní doba počíná dnem 25. 2. 2022 ve zkušební pracovní době, takže pracovní poměr skončí ke dni 28. 2. 2022 (viz výpověď na č. l. 9). Hrubá mzda za měsíc leden 2022 činila 13 595 Kč, čistá mzda činila 12 099 Kč, náhrady činily 6 064 Kč a příspěvek při karanténě činil 4 043 Kč (viz mzdová páska na č. l. 10). E-mailem ze dne 4. 4. 2022 sdělil pan [příjmení] žalobkyni, že mj. jí byla vyplacena zbylá mzda za měsíc leden. Mzda za měsíc únor bude vyplacena v průběhu měsíce dubna (viz e-mail na č. l. 12). Dopisem ze dne 3. 5. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě částky mzdy za měsíc únor 2022 včetně nároků po odpočtu zákonných srážek a uhrazené zálohy ve výši 1 000 Kč nejpozději do 15. 5. 2022 a k vydání vyplněného evidenčního listu důchodového pojištění a potvrzení o zdanitelných příjmech za měsíce 1–2/ 2022, jakož i k úhradě upomínacích nákladů ve výši 1 633,50 Kč s upozorněním na podání žaloby (viz výzva na č. l. 11). Žalovaná reagovala tak, že odmítla plnou moc zástupce žalobkyně, neboť požaduje úředně ověřenou plnou moc. Dále sdělila, že není schopna splnit požadovaný termín úhrady dlužné mzdy, neboť žalobkyně svým náhlým odchodem ze dne na den způsobila žalované nemalé komplikace a s tím související výdaje na obsazení pracovní pozice. Navýšily se jí výdaje na vyhledání nové pracovní síly, náklady spojené s cestovným a náklady spojené s bezproblémovým a nepřerušeným chodem provozovny. Díky vysoké inflaci a nízké kupní síle tržby nedosahují takových výsledků, aby bylo možno splnit úhradu v navrženém termínu. Navrhla termín pro výplatu dlužné mzdy do 15. 6. 2022. Odmítla uhradit náklady žalobkyně na zastupování jejím zástupcem a v neposlední řadě odkázala stran další komunikace na datovou schránku (viz e-mail na č. l. 13). Žalovaná vyplatila žalobkyni dne 29. 6. 2022 na její účet částku 19 840 Kč se zprávou pro příjemce„ doplatek mzdy únor“ (viz detail platby na č. l. 24). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Dne 1. 1. 2022 strany sporu uzavřely pracovní smlouvu ve smyslu § 33 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), na jejímž základě vznikl dne 1. 1. 2022 mezi žalobkyní coby zaměstnankyní a žalovanou coby zaměstnavatelkou pracovní poměr s druhem práce: vedoucí prodejny, prodavačka, s místem výkonu práce: [obec] a s datem nástupu do práce: 1. 1. 2022. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2022, strany si současně v souladu s § 35 ZP sjednaly zkušební dobu v trvání 2 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru. Strany se dohodly na týdenní pracovní době v rozsahu 40 hodin týdně a sjednaly si rovněž v souladu s § 113 a násl. ZP mzdu ve výši 24 900 Kč měsíčně s tím, že si sjednaly v souladu s § 141 odst. 3 ZP termín výplaty mzdy do 25. dne měsíce následujícího po měsíci, za který mzda náleží. Pracovní poměr zanikl v souladu s § 66 ZP zrušením pracovního poměru ve zkušební době, které učinila žalobkyně dne 25. 2. 2022, s účinností ke dni 28. 2. 2022. S ohledem na uvedené byla žalovaná povinná poskytnout žalobkyni mzdu za odvedenou práci v měsících 1–2/ 2022. Žalovaná nicméně své smluvní povinnosti nedostála, když žalobkyni na mzdu za měsíc 2/ 2022 ve výši 24 900 Kč, která měla být vyplacena do 25. 3. 2022, uhradila do podání žaloby toliko částku 1 000 Kč, a zbylou čistou mzdu (19 840 Kč) uhradila až dne 29. 6. 2022. Jelikož žalovaná dlužnou částku nevyplatila v příslušném výplatním termínu, tj. 25. 3. 2022, dostala se dnem následujícím do prodlení (§ 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)) a žalobkyni počínaje tímto datem až do zaplacení, tj. do 29. 6. 2022, vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby domáhala úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně toliko z částky 19 840 Kč, a proto jí soud při shledání oprávněnosti žalobního nároku co do základu i výše žalobkyni přiznal i úrok z prodlení v požadovaném rozsahu (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 6. Žalobkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v celkové výši 10 898 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 060 Kč, z odměny advokáta ve výši 6 930 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3,5 úkonu právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a jednoduchá výzva k plnění) á 1 980 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z odměny a náhrad ve výši 1 708 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 7. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.