10 C 85/2023-75 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 5. 2018 a [číslo] ze dne 21. 8. 2018 Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaná si půjčila celkem 70 000 Kč (40 000 Kč + 30 000 Kč) a vrátila 59 308 Kč. 2. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23. 5. 2018 žalobkyně žalovala na jistině 22 995,59 Kč, na poplatcích 13 807,27 Kč, na kapitalizovaném úroku 22 732,03 Kč za dobu od 24. 11. 2019 do 14. 12. 2022 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 23. 12. 2019 do 14. 12. 2022 ve výši 7 608,53 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 22 995,59 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. 3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 21. 8. 2018 žalobkyně žalovala na jistině 19 821,57 Kč, na poplatcích 15 148,57 Kč, na kapitalizovaném úroku 17 142,33 Kč za dobu od 22. 2. 2020 do 14. 12. 2022 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 21. 3. 2020 do 14. 12. 2022 ve výši 5 732,79 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. 4. Žalovaná uvedla, že s právním předchůdcem žalobkyně smlouvy o zápůjčce uzavřela, na základě nich obdržela od právního předchůdce žalobkyně jistinu celkem ve výši 70 000 Kč (40 000 Kč + 30 000 Kč) a uhradila celkem 59 308 Kč. K procesu uzavření smlouvy sdělila, že vše bylo velmi jednoduché a rychlé. S obchodním zástupcem si domluvila schůzku, která se konala na parkovišti v autě a do 5 minut měla vše schválené. Nebylo zapotřebí nějakého papírování. Žalovaná však uznává a chce uhradit pouze jistinu, kterou si vypůjčila, když poplatky a úroky se jí zdají přemrštěné. Zbylou část dluhu žádá s ohledem na svou majetkovou situaci uhradit formou splátkového kalendáře se splátkou 400 až 500 Kč měsíčně. Z účasti u jednání se omluvila. O odročení jednání nežádala. Proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 5. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že smlouva [číslo] nebyla dohledána, a z toho důvodu vzala žalobu zpět z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] tj. ohledně jistiny 19 821,57 Kč, na poplatků 15 148,57 Kč, kapitalizovaného úroku 17 142,33 Kč a 29% p.a. úroku z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 732,79 Kč a úroku z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z jistiny 19 821,57 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 5. 2018 uzavřel, vyplatil jí podle ní částku 40 000 Kč v hotovosti (smlouva) a žalovaná uhradila celkem 35 216,14 Kč (tabulka umoření). Obchodní korporace [právnická osoba] žalovanou pohledávku následně postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčku, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v zákaznické kartě, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila. Žalovaná podle zákaznické karty předložila výplatní pásky, podle nichž měla průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce ve výši 20 847 Kč a další čistý příjem domácnosti (blíže nespecifikovaný) ve výši 28 000 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činily dle zákaznické karty 10 000 Kč měsíčně. U externích splátek zápůjček je uvedena 0. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartě zákazníka nebyly uvedeny ani žádné listiny, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalované a posoudit míru jejího zadlužení. 8. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 14. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 17. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 18. Jak