11 C 157/2023-18 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 8. 6. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků částku ve výši 37 385 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 24 983 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 562 Kč. Celkovou částku 68 385 Kč se žalovaný zavázal společnosti uhradit v 78 týdenních splátkách po 877 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh pouze částku 2 086 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny 28 914 Kč za dobu od 7. 12. 2021 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 6 776,53 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 18. 6. 2020 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 7 308,82 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 8. 6. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 37 385 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 877 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od společnosti v hotovosti převzal částku 31 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž společnosti uhradil pouze částku 2 086 Kč, a to dne 10. 6. 2020 (přehled plateb). [právnická osoba], [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno společností dopisem ze dne 16. 12. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky). 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, společnost provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině ze dne 8. 6. 2020 nazvané zákaznická karta vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí s rodiči. Je osobou samostatně výdělečně činnou, jeho příjem ve výši 25 628 Kč je příjmem z podnikání. Odhadované výdaje činí 4 500 Kč měsíčně, interní splátky zápůjček ani externí zápůjčky nemá. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného společnost ověřila doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty. V této části jsou pak uvedeny tyto položky: 2 výpisy z bank. účtu [anonymizováno], [číslo], daňové přiznání 2019. Uvedené listiny však soudu předloženy nebyly. <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], dopisem ze dne 16. 12. 2022. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 11. Ačkoliv na předložené smlouvě o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost uzavírající smlouvu s žalovaným řádným způsobem neposoudila jeho úvěruschopnost, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Jak žalobkyně sama uvedla, společnost vycházela z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá další zápůjčky či úvěry (interní ani externí), uvedl čistý příjem, který má z podnikání, a odhadované výdaje. V části nazvané ověřené dokumenty jsou pak zmíněny dokumenty, kterými měla společnosti údaje uvedené žalovaným ověřit. Žalobkyně však tyto listiny soudu nepředložila a nepředložila ani jiné listiny vztahující se k příjmům či výdajům žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů ani výdajů žalovaného nebyla společností ověřena řádně, když byla (ač relevantní listiny nebyly soudu předloženy) ověřena maximálně výše příjmu žalovaného. Výdaje, které nebyly nijak specifikovány, nebyly ověřovány vůbec, a to ani podstatné výdaje, zejména výdaje spojené s bydlením. Společnost si pak dále vůbec neověřila, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (např. NRKI, registr [příjmení] apod.), kdy se pouze spokojila s jeho tvrzením, že žádné interní či externí splátky zápůjček nemá. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. 13. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v těchto konkrétních případech nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný na svůj dluh z počátku plnil. 14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 2