26 C 149/2023-74 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky 45 032,80 s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž na základě tohoto čerpal žalovaný částku 63 264 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil 27 870,08 Kč. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru„ Iplatba“ [číslo] na základě které žalovanému poskytla neúčelový revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž byl žalovaný oprávněn čerpat průběžně a opakovaně prostřednictvím platební úvěrové karty, přičemž žalovaný kartou čerpal od [datum] do [datum] finanční prostředky v celkové výši 42 500 Kč; a účelový úvěr ve výši 20 764 Kč na nákup zboží ([anonymizováno] 11 Pro 64GB [příjmení]). Částku 20 764 Kč se žalovaný zavázal splatit v 10 měsíčních splátkách po 2 307 Kč s úrokem 26,29 % ročně a se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný smlouvu podepsal [datum] v 16:46:14 elektronicky prostřednictvím kódu [číslo] zaslaným na jeho mobilní telefon (smlouva o spotřebitelském úvěru IPlatba). Žalovaný za celou dobu trvání smlouvy na splátkách uhradil částku 27 870,08 Kč, ač čerpal celkově částku 63 264 Kč. Žalovaný splátky hradil pouze do [číslo] a od této doby uhradil již jen 2 splátky, a to [datum] částku 492 Kč a dne [datum] částku 888 Kč (přehled transakcí). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VP“), které umožňovaly žalobkyni, dle článku„ O“ písemně odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátky více jak 2 úvěrových splátek nebo jedné splátky po dobu delší jak tři měsíce (všeobecné podmínky). Žalobkyně tohoto svého oprávnění využila z důvodu opakovaného prodlení žalovaného a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum], zaslaným žalovanému doporučeně dne [datum] (odstoupení, poštovní podací arch). Žalobkyně žalovaného o účinnosti odstoupení, ukončení smlouvy a okamžité splatnosti nesplaceného dluhu informovala v dopise ze dne [datum], který žalovanému odeslala dne [datum]. V dopise byl upozorněn na možné soudní vymáhání. Žalovaný tak ke dni odstoupení dlužil 45 032,80 Kč (oznámení o okamžité splatnosti, poštovní podací arch). 4. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného o svých poměrech, jejichž pravdivost žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný uvedl, že má pravidelný příjem 22 000 Kč ze zaměstnání a jeho závazky tvoří náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč měsíčně a splátky předchozích úvěrů ve výši 4 931 Kč měsíčně (smlouva o spotřebitelském úvěru). 5. Soud z úřední činnosti (ex offo) prověřil řízení vedená u zdejšího soudu vůči žalovanému (rejstřík ISAS), z něhož vyplynulo k tvrzení žalovanému, že dne [datum] čerpal spotřebitelský úvěr 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba], jenž nesplácí dle sjednaných podmínek, protože částka 19 340,42 Kč s příslušenstvím byla předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a nyní je předmětem exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a dne 25. 3. 2020 čerpal spotřebitelský úvěr 77 000 Kč od společnosti [právnická osoba], jenž nesplácí dle sjednaných podmínek, protože částka 24 359,78 Kč s příslušenstvím je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. 6. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalovaného, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalovaného) nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalovaného, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Jediná informace o majetkových poměrech je skutečnost, že měsíční příjem žalovaného činí částka 22 000 Kč, ovšem ani z této nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaný jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů např. výpisem z účtu nebo výplatním listem. Výdaje žalovaného nebyly ani zkoumány, tedy ani nijak ověřovány. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného. 7. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaný dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet takový finanční závazek. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která je vysoká, zvláště pro osobu s velmi nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady na podnájem žalovaného jsou), navíc se splátkami předchozích dluhů, které nehradí, a která může být i finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 8. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008 [číslo] stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit. 9. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 z. s. ú. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž